Hlavní strana obecného profilu serveru Ivančice.cz  
 

Ivančická věž a znak města Ivančice



Jméno   
Heslo   


O službě ...


Statistické šetření o ovocných sadech

Šetření se uskuteční na území celé ČR u více jak 3000 zemědělských subjektů, sběr dat probíhá tazatelsky, poštou nebo elektronickou poštou a to v termínu od 24.4 do 26.5.2017.
Pracovníci zapojení do šetření se budou prokazovat průkazem tazatele s příslušným pověřením. Případné dotazy zodpoví Krajská správa ČSÚ v Brně, Mgr. Michaela Kolářová, tel.: 542 528 233.
-2017-04-27 07:17:00-


Městský byt nebo byt v Penzionu pro důchodce?

Rada města na své schůzi 19. 4. 2017 pod bodem č. 11 schválila Hodnotící kritéria pro přidělení městského bytu a bytu v penzionu pro důchodce.
Tento dokument bude trvale umístěn na stránce Odboru investic, správy majetku a právního, úseku správy majetku, v sekci "Oznámení, výzvy, důležitá sdělení a aktuální informace" - tzn. tady zcela dole.
-2017-04-24 10:21:00-


Výročí osvobození města Ivančice

Na počátku dubna 1945 začala vojska 2. ukrajinského frontu maršála R.J. Malinovského druhou fázi bratislavsko-brněnské operace. Úspěšně postupovaly údolím řeky Jihlavy. Ráno 18. dubna vyjely první hlídky z Medlova proti proudu řeky Jihlavy. V Ivančicích od rána hlídkovaly dva německé obrněné vozy v Kounické ulici, které vyjížděly na průzkum až ke Stříbskému mlýnu a jeden tank v ulici V olších. Kolem desáté hodiny byl vyhlášen letecký poplach ... pokračování textu >>
-2017-04-14 08:30:00-


VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. INFORMUJE:

Od úterý 18.4.2017 bude zahájena rekonstrukce vod. a kan. řadu v ulici Jana Fibicha. V době rekonstrukce bude ulice uzavřena pro dopravu. Žádáme obyvatele o parkování vozidel mimo ulici, aby nebránili vjezdu a výjezdu stavební techniky.
Předpokládaný termín ukončení prací do 25.7.2017.
Děkujeme za pochopení
-2017-04-12 17:00:00-


Změna svozu směsného komunálního odpadu

Svoz ve svátek VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ 17.4.2017 je přesunut na SOBOTU 15.4.2017!!!
Týká se to těchto ulic: Boží Hora, V. Menšíka, Padochovská, Na Brněnce, Oslavanská, Zemědělská, Hornická, V Lánech, Na Úvoze, V Uličce, Větrná, Polní, Luční, Mjr. Nováka, Břízová, Lipová, Javorová, Za Ústavem, Okružní, J. Blahoslava, Sportovní, Krumlovská, Ve Sboru, U Malovaného mlýna, Hybešova, Na Volvách, V Olších, B.M. Kuldy, J. Dvořáka, P. Bezruče, Malovanská, A. Muchy
Svátky v květnu, pondělí 1.5. a 8.5., svoz beze změny!!!
-2017-04-10 09:00:00-


Odečty elektroměrů

Letkovice: 14. - 19. dubna
Alexovice: 18. - 20. dubna
Němčice: 20. - 25. dubna
Řeznovice: 25. - 27. dubna
Hrubšice: 26. - 28. dubna

Odečítat se budou všechny elektroměry všech dodavatelů.
-2017-04-05 12:27:00-


Centrální registr produktů a firem Hospodářské komory České republiky Axis4.info

Informace o projektu Czech POINT na MěÚ Ivančice

  Menu a vyhledávání Titulní stránka   
    ivančický portál >> e-zpravodaj >> sport
75 let kopané v Řeznovicích

Jaroslav Vérosta
Ten kulatý nesmysl

Na verpánku sedí švec,
v koutě leží kousky kůží,
„snad zákazník přijde přec“.
Neuživím rodinu,
zlá ho jímá předtucha,
ďábel se mu v mysl plíží
a šeptá mu do ucha.
Dám ti radu v ceně zlata.
Vezmi do ruk zbytky kůží
a sešij je do kulata,
výrobku dej jméno „Míč“.
„Fuj, ďáble, už ať jsi pryč!“
Trochu smradu a je fuč.

Celý den švec kůže látá,
na zemi ta věc kulatá,
leží jako papuč.
Výdělek je pouhým snem
co s kulatým nesmyslem?
Spánek rozvírá svou náruč.
Ve snu anděl růžový
nese pytlík gumový.
„Do kulaté vecpi kůže,
foukej, co jen dech tvůj zmůže!“
Skáče Míč ten jako divý,
na tribunách davy šílí.

Celý svět ovládá f o t b a l.
Andělskou má duši Míč,
ďábelský však na něm o b a l.

Vážení příznivci sportu,

          byl jsem poctěn výzvou, abych jako nejstarší žijící muž v Řeznovicích vyjádřil písemnou formou své vzpomínky na počátek a ranou historii řeznovického fotbalu u příležitosti jeho 75. výročí.

          V naší obci jsou zasloužilejší a fundovanější členové klubu, kteří jak doufám doplní tuto zprávu důležitými událostmi, hlavně v údobí jeho vrcholných úspěchů. Můj příspěvek patří hlavně těm, kteří provedli „první výkop na soupeřovu branku“. Možná, že některému čtenáři budou úsměvné nebo dokonce naivní vzpomínky na rok 1932 od tehdy 13 letého kluka. Mnoho do dnešního dne bylo zapomenuto, ale pohled na snímek zakladatelů a aktérů prvního AFK Řeznovice z r. 1932 mně dává pocit skutečnosti, jako by to bylo včera.

Rok 1932 – ti, co „pohnuli vlnou“
Na snímku z roku 1932 je mužstvo AFK Řeznovice.
V civilu první zleva Alois Sléha, Augustin Kubík, Josef Veselý.
V dresu zleva: Josef Feiman, Emil Šafránek, Karel Brouček z Ivančic, František Svoboda z Alexovic, Václav Šafránek, Alois Křípal z Alexovic a dále jediný, kterého se mi nepodařilo identifikovat jménem. Podle paměti dosud žijící ženy to byl tehdy čeledín na statku Františka Bildy. Poslední stojící hráč je Josef Šafránek. Vedle něho stojící v civilu jsou Josef Píca a Jan Fridrich. Klečící zleva: Karel Šťastný z Alexovic, brankář Jan Rozmahel z Ivančic a Karel Pospíšil z Alexovic.
Snímek je svým způsobem unikátní a dojímavý. Pravdivě vystihuje tehdejší chudobu a skromnost venkova. Kopačky hráčů by dnes ve vitríně fotbalového muzea budily pozornost.

          Fotografie pravdivě vystihuje tehdejší skromnost a chudobu venkova. Také skutečnost, že přespolních hráčů bylo víc než domácích. Mnohý zdejší chlapec obrečel zákaz rodičů hrát kopanou z toho důvodu, že by zanedbával nutné práce v hospodářství.

          Na snímku vidíte vážné tváře jakoby vyzrálých mužů, i když dvěma nejmladším bylo teprve osmnáct roků. Jako bych pod nimi četl upravený verš básníka Rudyarda Kiplinga: „Devětadevadesátkrát faulován padneš-li k zemi a posté vstaneš a fotbalu nezůstaneš nic dlužen, tak se hochu stáváš m u ž e m!“ Začít si v té době něco s fotbalem znamenalo položit na jeho oltář nezměrnou obětavost a vyzbrojit se až zarputilou vytrvalostí. Vzdor tomu se několik sportovně zanícených občanů s hrstkou fotbalem posedlých mládenců odvážilo v r. 1932 založit první fotbalový klub s názvem AFK Řeznovice, začleněný do základní třídy „Bradovy západomoravské župy“. Jako sponzorský dar od obecních radních klub obdržel „Povolení bezplatně provozovat sportovní činnost na obecním pastvišti v rozměru 50 x 85 m . V těsné blízkosti horní brány rozbahněný potok, po levé straně řeka Jihlava, za spodní bránou obdělávaná pole. Krávy, které až do té doby travnatou plochu od jara do podzimu vypásaly, už nebyly na hřiště pouštěny. Potíže ale byly s míčem zakopnutým do obilí za spodní bránou, když majitel pole pak dělal potíže s jeho vydáním Proto se tam vybudovaly dřevěné zábrany se sítí. Ale i jiných koncích hříště byly s míčem mrzutosti. Buď padl do bahna u potoka nebo jej odnášela řeka.

          První sportovní výstroj byla pořízena z vlastních peněz hráčů a zakladatelů. Na postavení kabin a klubovny nebylo ani pomyšlení. Před utkáním se domácí hráči převlékali do sportovních na levé straně za spodní bránou, hosté na pravé straně v blízkosti řeky. Po zápase svorně svá upocená nebo zablácená těla omyli v řece. Na utkání se soupeři se chodilo pěšky nebo jezdilo na kole. Hráčů bylo pouze jedenáct, tak se někdy stalo, že se nastupovalo či dohrávalo v neúplné sestavě. Finanční situace klubu se pozvolna zlepšovala.

          V té době byly Řeznovice s p á d o v o u obcí, ve které se pod klenbou národní památky románského kostela sv. Petra a Pavla scházeli věřící z pěti vesnic. Zde křtili své ratolesti, vstupovali do stavu manželského a své drahé k věčnému spánku ukládali na zdejším hřbitově. Po nedělních bohoslužbách se mnozí zastavili v hostinci pana Bendy. Popovídali si o nových zajímavostech, také o zlepšující se herních výsledcích místního fotbalového klubu. Tím se zvyšovala návštěvnost přespolních platících diváků. Byl usnadněn nákup dalších potřebných rekvizit a za mírný poplatek získán svědomitý hospodář klubu.

          Téměř šest roků blahodárně působila sportovní činnost na tělesnou zdatnost mládeže a občanskou vzájemnost naší malé obce. Hnědý mor hitlerovského Německa, který tak bolestně zasáhl celou Evropu, ochromil činnost i AFK Řeznovice. Na podzim r. 1939 zanikl. Ze zdravých kořenů zaniklého stromu v r. 1941 vzrostl druhý fotbalový klub pod názvem SK Řeznovice. Vedení okupační mocnosti si uvědomilo důležitost ponechání sportovních her porobeným národům a tak částečně eliminovat totální odpor. Byla povolena amatérská sportovní činnost a hraní ochotnických divadel, vše pod dozorem Kuratoria.

          Druhý fotbalový klub pokračoval ve šlépějích svých předchůdců. Na tom samém hřišti v těch samých tísnivých podmínkách. Jen vzájemný vztah obce se ještě víc upevnil. Za svorné pomoci jsme postavili za spodní bránou hrazení. Tím ubylo mrzutostí s majitelem obdělaného pozemku. Na památku obnovené činnosti jsme zasadili jedenáct mladých lípových stromků. Dnes jich zůstalo jen pár, dnes mohutných, v době květu plných včel.

SK Řeznovice r. 1941
Vrchní řada zleva: Bohuslav Smutný, Vladimír Holý, Jaroslav Vérosta, Ladislav Theiner, Vladimír Veselý, Josef Smutný.
Spodní řada zleva: Vincenc Svoboda, Slavomil Jaša, Bořivoj Kraus, Vlastimil Holý a jediný přespolní Josef Toufar. Z těchto hráčů zůstávají na živu Ladislav Theiner, Jaroslav Vérosta a Bohuslav Smutný
.

          Díváte se na chlapce, kteří prožívali nejtěžší údobí v novodobých dějinách našeho národa. Vrcholné řádění hitlerovského gestapa po atentátu na říšského protektora Reinharda Heidricha. Dnešní občan stěží pochopí tehdejší pocity bezmocnosti a strachu našich občanů. Denní čtení červenočerných seznamů popravených za tak zvanou nepřátelskou činnost proti hitlerovské říši. Zažívat bolestné scény loučících se dívek a chlapců odváděných na otrocké práce do Německa. V té době byly fotbalové soutěže a hraní ochotnických divadel balzámem a vzpruhou naděje mladého člověka na přežití a osvobození.

          V roce, ze kterého je fotografie, jsme hráli II. třídu, měli jsme i na postup, ale odchodem našich nejlepších hráčů Vladimíra Veselého a Vladimíra Holého do SK Ivančice došlo k trvalému útlumu. Já jsem se odstěhoval do Brna a později do Ivančic, kde jsem přešel do tenisového klubu. Jako host jsem byl překvapen výkonem a celkovou změnou k lepšímu svého mateřského klubu. Byly postaveny vytoužené kabiny, druhé mužstvo a výborný dorost. Dnes jako stařec jdu po schodech k nově vybudované tribunce. Každou chvíli se zastavuji a vzhlížím na krásně udržovaný trávník, o jakém se nám ani nesnilo. Je tu ale velké ticho a já v duchu volám ty, které již přivolat nelze. Kluci, zahrajem si znovu!

Jaroslav Vérosta, Řeznovice 19. 12. 2006

Z mého největšího fotbalového zážitku

          Bylo to na podzim r. 1942, mně bylo tehdy 23 roků, když jsem od strýce obdržel dopis a v něm lístek na ligové utkání SK Slavia Praha versus AC Sparta Praha hrané 8. listopadu 1942. Strýc František Čermák, příchodem hitlerovské armády předčasně penzionovaný příslušník Masarykovy hradní stráže, velký fanda a člen Slavie mě v dopise poradil, abych, chci-li se v Praze dobře najíst, navštívil restauraci Obecního domu města Prahy.Uvedl jméno číšníka, na kterého se mám obrátit. Nebyla to špatná rada. V době přísného režimu řízeného hospodářství, kdy každý kousíček masa, každý rohlík, každá jiná potravina, každá ponožka, každá cigareta byly na přídělovou kartu.

          Překvapila mě nádhera budovy a přepychové jídelny. U stolů již bylo plno vybraně ustrojených hostů. Vstup venkovana byl zřejmý na prvý pohled. Posadil se do kouta, kde byl jeden stůl se dvěmi židlemi. K oknu velkému jak vyleštěná výloha a čekal. Z okna jsem viděl přeplněné tramvaje, které jedna za druhou vezly diváky na dotyčné derby. Do určité doby jsem trpělivě čekal, zda si mne někdo z obsluhy všimne. Snad jsem měl zvolat: „Já jsem synovec Františka Čermáka, legionáře, který stál čestnou stráž u rakve T. G. Masaryka.“ Místo toho jsem se sebral a odešel. V přilehlém bufetu jsem snědl dva chlebíčky s taveným sýrem, který se hanbou třepal jako sulc. Zavěsil jsem se na stupačku další tramvaje a jel ke stadionu. V životě jsem takový nával, tísnící se před pokladnami, neviděl. Ještě, že jsem měl lístek v kapse, jinak bych asi dopadl jako v té jídelně. Byl jsem stále unášen davem až k turniketu. Uvnitř stadionu se to trochu uvolnilo. Měl jsem dobrý lístek do páté řady, avšak v ochozu jsem byl stále postrkován dopředu. Vytištěné číslo sedadla bylo k ničemu. Chtěl jsem se udržet uprostřed hřiště, ale byl jsem dotlačen až k velkému vápnu horní brány, stále se držíc pevného dřevěného zábradlí. Na místě, kde měl jeden platící divák, jsme stáli v ochozu tři za sebou a dva stáli na sedadle! Viděl jsem jen do půlky hřiště, někteří diváci menšího vzrůstu neviděli vůbec nic. Celé utkání jsme, cca 33.000 diváků, strávili ve stoje. AC Sparta po mírné převaze zvítězila 5:3. Já jsem z toho viděl pouze pět branek. První poločas skončil 2:2, to jsem také viděl oba góly ve sparťanské bráně. Bican na velkém vápně špičkou levačky přehodil svého strážce Burgra a z voleje, zády k bráně, zavěsil do pravého rohu branky soupeře. Byl to dvoustý gól Slavie v historii vzájemných derby. Žádné válení se v blátě, žádné vysvlékání dresu, žádné petardy. Spoluhráči mu pogratulovali, jeho nejbližší spoluhráč Sobotka ho přátelsky objal, to by vše. Bicana potom hlídali dva hráči, přesto perfektně uvolnil Sobotku, který vstřelil druhý gól. Ve druhé půli jsem plný smutku viděl tři branky v síti Slavie. Vzdor tomu mohla Slavia uhrát nerozhodný výsledek. Bomba Vojty Bradáče orazítkovala břevno. V závěru zápasu, kdy už se hodně šeřilo, Finek rukou vyrazil míč, který šel jasně mimo bránu, nešťastně k noze Ludla, který bez přípravy vsítil pátou sparťanskou branku. Sparta tak oplatila porážku Slavii. V jarním kole Slavia 15. března 1942 porazila Spartu 8:1. Pepi Bican dal tehdy čtyři! branky.

          Schylovalo se k devatenácté hodině, když jsem hladem a předcházejícím zážitkem sotva pletouc nohama znovu vstupoval do jídelny Obecního domu v blahé naději, že si konečně odpočinu a dosyta najím. Zarazilo mě šeře osvětlené prostředí jídelny. U plně obsazených stolů stáli zaražení hosté se zdviženými pravicemi a nehnutě naslouchali projevu německého führera Adolfa Hitlera z instalovaných amplionů. Stalingrad muss falen (musí padnout) bylo mnohokrát slyšet řvaní dravé šelmy, která instinktivně předvídá svůj konec. Po skončení projevu se prostředí jídelny jakoby závanem větru změnilo. Obsluhující personál byl úslužnější. Mého strýce tu znali a já jsem z protekce obdržel dvě porce rýžového nákypu bez lístků.

          Tak to byl můj největší fotbalový zážitek. Dnes vidím fotbalová utkání v televizních přenosech. Vidím stadiony s krásnými sklápěcími sedadly, avšak poloprázdné. Vidím stálé odkopávání míčů do neznáma. Vidím stálé skrumáže před brankami a časté přestřelení brány z pěti metrů. Vidím divadelní svíjení se hráčů, jakoby nastala jejich poslední hodina. Vidím petardy a dýmovnice hraničící s regulérností utkání. Vidím nepopsatelné scény při vstřelení byť jediného gólu utkání. Vidím všechno možné, ale jen málo z umění Pepi Bicana, kterému se částečně může svým výkonem vyrovnat Tomáš Rosický.

          Končím dosud nepřekonaným pozdravem „Sportu zdar“.

Jaroslav Vérosta

Autor článku / textu Jaroslav Vérosta
Datum uveřejnění: 24. 01. 2006
Zpracování do elektronické formy: Ing. Bohumil Smutný
Autorská práva: Město Ivančice
Alternativní formáty /PDF/ nepublikován

Další zajímavé příspěvky v této rubrice ...
  03.08.2015: Ceny města Ivančice 2014/2015
  15.10.2014: O projektu "Poznáváme gastronomii, tradice a kulturu"
  13.10.2014: Ohlédnutí za výsledky komunálních voleb v Ivančicích
  07.10.2014: Ohlédnutí za volebním obdobím 2010-2014
  05.09.2014: Osvětlení frekventovaného přechodu v Ivančicích zvýší bezpečnost chodců
  01.07.2014: Rekonstrukce silnice II/152 Ivančice Polánka dokončena
  22.05.2014: Již tento víkend: Jubilejní Slavnosti chřestu

english česky