Doba první republiky byla ivančickému
školství nakloněna. Rozvoj a rozkvět výchovy a vzdělávání v
letech 1918-1938 výmluvně dokládá též vznik středoškolského
ústavu - ivančického gymnázia. O zřízení střední školy
ve městě počali vážněji usilovat po roce 1910 členové Matice
středoškolské v Ivančicích.2oo Jejich cílem bylo založení gymnázia,
avšak tyto úvahy na čas pohřbila světová válka. Po vyhlášení
samostatné republiky 28. října 1918 se situace naprosto změnila.
Požadavek Matice středoškolské podpořili představitelé města
a na valné hromadě konané 15. ledna 1919 se přítomní usnesli
požadovat otevření státního gymnázia již ve školním roce 1919/1920.
Ministerstvo školství tehdy s poukazem na špatnou finanční situaci
žádost Ivančických zamítlo.
Matice a představení města se
tedy dohodli na otevření vlastního soukromého gymnázia, financovaného
Maticí středoškolskou a městem Ivančice. Město se tehdy zavázalo
hradit případné finanční schodky v rozpočtu ústavu. Po mnoha
jednáních dalo ministerstvo školství 18. srpna roku 1919
konečně souhlas k otevření soukromého gymnázia, které neslo
oficiální název Blahoslavovo reformní reálné gymnasium.
Ředitelem ústavu byl jmenován PhDr. Jaroslav Lisický, profesor
státní reálky v Jevíčku, který "o zdárný rozvoj ústavu
horlivě se přičiňoval", který byl mimochodem žákem profesora
Masaryka na pražské Karlově univerzitě.
Profesorský sbor v době
vzniku reformního reálného gymnázia tvořila profesorka matematiky
a přírodopisu Růžena Cmuntová a sedm výpomocných učitelů z ostatních
ivančických škol. Největší zásluhu na založení gymnázia a jeho
udržení v prvním období existence měl spolumajitel továrny na
kamna a předseda Matice středoškolské Alois Schildberger.
Gymnázium našlo sídlo v budově bývalé německé školy v Růžové
ulici a po přijímacích zkouškách a zápisu do 1. a 2. třídy Blahoslavovo
reformní reálné gymnázium v Ivančicích zahájilo 19. září roku
1919 činnost. Do první třídy bylo přijato 37 studentů a 13 studentek,
do druhé 28 studentů a 12 studentek. Ve školním roce 1925/1926,
kdy na škole studovalo 270 studentů, dosáhlo gymnázium úplného
počtu tříd. Ve dnech 20.-22. května 1926 skládalo v krátké historii
školy prvních 32 abiturientů písemné maturitní zkoušky. Od 16.
do 19. června se tito maturanti podrobili ústním zkouškám a
až na jednoho všichni uspěli,
dokonce osm maturantů složilo zkoušku dospělosti s vyznamenáním.
Během následujícího školního roku (1926/1927) bylo ivančické
gymnázium výnosem zemské školní rady ze 31. května 1926 postátněno.
Státní reformní reálné gymnázium v Ivančicích tehdy navštěvovalo
227 studentů. Matice středoškolská i po postátnění školy poskytovala
dále finanční prostředky na nákup školních pomůcek, podpůrný
fond a na další potřeby školy.
Ve 20. letech, pod vedením
ředitele Lisického, na gymnáziu vyučovali profesoři Růžena Cmuntová,
Jan Stojánek, Jan Anděl, Karel Vondráček, Jan Čapek, Oldřiška
Žaloudková, Antonín Houdek, Hynek Kašpar, František Kundrata,
Vojtěch Gyurkovič, Josef Kučera, Emanuel Straka, Blažena Hrbová,
Josef Machát, Václav Šneler, Jiří Krejčí, Emil Loubal, Eduard
Zelinka, Josef Zítko, Anna Kauderálová - Fendrichová, Bohuslav
Skřivan a Marie Vališová - Kozlíková, Bohuslav Táborský, Ludvika
Taussigová, Jiří Dvořák, Josef Kozlík, Timotheus Pokora, Cyrila
Tesařová, Gustav Rech, Miroslav Tachezy, Jan Šouba a Vladimír
Stupka. Z postátnění ústavu vyplynul městu kromě jiných závazků
i závazek zahájit do roku 1928 ve vlastní režii výstavbu nové
budovy gymnázia. Tuto podmínku město nesplnilo a namísto gymnázia
postavilo Na Brněnce budovu pro obě měšťanky a dívčí obecnou
školu.
Učitelský sbor německé obecné školy
v Ivančicích.
V první řadě uprostřed sedí ředitel Alois Koblischek
Po uvolnění chlapecké
obecné školy na Komenského náměstí se v říjnu 1930 přestěhoval
ústav do těchto prostor. V roce 1933 bylo při škole ustaveno
rodičovské sdružení, jehož předsedou byl zvolen František Pavlík
z Oslavan,2l5 později funkci předsedy sdružení vykonával Antonín
Šturma.
Rok 1934 nebyl pro
ivančické gymnázium rokem příznivým. Obyvatele hluboce dojala
zpráva o dobrovolné smrti dvou studentů VIII. třídy gymnasiální,
Bohumila Košíčka a Anny Brázdové, kteří se otrávili v lese na
Réně. "Student se mylně domníval, že onemocněl tuberkulózou
a tak ... si sáhnul na život. Ze soucitu následovala jej i studentka
..." Plni zármutku promluvili nad hroby obou mladých lidí,
kteří patřili k nejlepším studentům ústavu, ředitel Lisický
a profesor Houdek.
Skutečná pohroma se na
ústav snesla v podobě rozhodnutí ministerstva školství a národní
osvěty z 31. července 1934, jimiž byly v rámci úsporných opatření
počínaje 1. zářím 1934 zrušeny vyšší třídy ivančického gymnázia,
Ústav tak byl zredukován na nižší reálné gymnázium se čtyřmi
třídami. Do akce za změnu tohoto rozhodnutí nevýhodného pro
ústav i pro město, které tím "hospodářsky a kulturně velice
utrpělo", se zapojila ivančická městská rada, starosta
obce A. Hruška, rodičovské sdružení i parlamentní zástupci kraje
- senátor Votruba, poslanci Richtr, Polach, Juran a podporu
snahám o nápravu postavení ivančického gymnázia vyslovil písemně
též předseda poslanecké sněmovny František Staněk a poslanci
Marcha a dr. Daněk. Ivančičtí intervenovali na mnohých místech,
obrátili se na prezidenta republiky, kterému připomněli jeho
návštěvu města v roce 1928, při níž vyzvedl právě čestnou tradici
bratrského školství, obrátili se též na předsedu vlády, jeho
náměstka i na ministra školství. Všechny tyto kroky nepřinesly,
bohužel, okamžitou nápravu. Společné úsilí mnoha jednotlivců
a institucí nakonec však po dvou letech situaci zvrátilo a v
roce 1936 ministerstvo školství povolilo otevření 5. třídy a
gymnázium tak bylo prohlášeno za vyšší střední školu - Státní
československé reálné gymnázium v Ivančicích. Ve školním roce
1939/1940 měl ústav dosáhnout plného počtu tříd, tedy osmi.
Na konci školního roku 1935/1936 odešel ze zdravotních důvodů
do výslužby dlouholetý ředitel ústavu PhDr. Jaroslav Lisický.
Skvělý pedagog a odborník, "muž rozhledu a schopností neobyčejných,
bystrého postřehu, znalec světových řeči, velký přítel studentstva;
působil v čele gymnázia od jeho založení po sedmnáct let.
