 |
| Menu a vyhledávání | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
ZVOLENÁ RUBRIKA |
Kronika a historické události Tato rubrika Vám v budoucnu bude přinášet vybrané části ivančických kronik v elektronické podobě. Do doby, než-li budou materiály připraveny, dáváme k dispozici celý archiv ivančického kalendária, které bylo součástí ivančického portálu od 1.9. 2004 do 1.9. 2005. Zachycuje některé významné události vztahující se ke konkrétním datům v průběhu 365 dní v roce.
Augustin Kratochvíl se narodil 29.8. 1865. Byl významným historikem, který zpracoval mnoho monografií různých moravských měst, zejména však Ivančic, až dosud nejpodrobnějšího zpracování místních dějin, které vydal Musejní spolek s podporou zemského sněmu r. 1906.  26. 8. 1898 Dne 26. srpna 1898 převzal správu měšťanské a obecné školy Josef Vávra. Ředitel Vávra spravoval školu až do svého penzionování v roce 1925 a byl dominantní osobností ivančického kulturního a společenského života. Byl činný v mnoha místních spolcích, nejvíce z nich snad ve spolku muzejním. I jeho zásluhou byla na sklonku 19. století v Ivančicích založena významná muzejní instituce, na jejíž činnosti se velkou měrou podílel. 24. 8. 1638 Město bylo ve špatné ekonomické situaci a vypomohlo si prodejem obecního majetku. Dne 24. srpna 1638 byl prodán mlýn se zahradou na Konvízi, s velikou loukou, mírou rolí u rybníka v Černém poli, s půllánem rolí u židovských hrobů a dalším půllánem v Pancířích a se vším příslušenstvím za 2 500 zlatých moravských jistém Tomáši Filochovi Z Uherské Skalice. 22. 8. 1941 22. srpna 1941 byl zatčen gestapem Kašpar Máca spolu se svým účetním Bartasem pro mletí mouky nad povolené množství. Za tento čin byl 2 roky vězněn. K. Máca byl ivančickým podnikatelem, který se mimo jiné zasloužil o vybudování nové vlakové zastávky ve Stříbském mlýně s názvem „Ivančice – letovisko“. 18. 8. 1944 Čím dál tím více obyvatelstva (hlavně ženy a mládež) bylo německými úřady nasazováno do válečné výroby. 80 alexovických dělnic muselo 18. srpna 1944 odjet do továren v Pardubicích, Chrudimi a České Třebové, v září pak byli dokonce totálně nasazení také oktaváni ivančického gymnázia. 18. 8. 1919 Po mnoha jednáních dalo ministerstvo školství 18. srpna roku 1919 konečně souhlas k otevření soukromého gymnázia, které neslo oficiální název Blahoslavovo reálné gymnásium. Ředitelem ústavu byl jmenován PhDr. Jaroslav Lisický, profesor státní reálky v Jevíčku, který o „zdárný rozvoj ústavu horlivě se přičiňoval“ a který byl mimochodem žákem profesora Masaryka na pražské Karlově univerzitě. 17. 8. 1929 V roce 1929 oslavil Sbor dobrovolných hasičů v Ivančicích 50. výročí vzniku. Hlavní část oslav proběhla ve dnech 17. a 18. srpna pod patronací zemského náčelníka H. Světlíka a za účasti hasičů z z dvaadvaceti sborů. Vyvrcholením slavnostních dnů se bezpochyby stalo veřejné ocenění zásluh dlouholetých členů ivančického sboru. Ke slavnému jubileu vydali hasiči také Památník, shrnující dění za uplynulých 50 let existence. Čtyřicetistránkovou publikaci vytiskla, jak jinak, ivančická tiskárna Ferdinanda Navrátila. 12. 8. 1915 Dnes se dožívá 90 let čestný občan města Ivančice Ota Brück. Narodil se 12.8. 1915 v Ivančicích. Účastník zahraničního odboje 1940-45. Začátkem prosince 1939 odešel spolu s dalším "Vančákem" Miroslavem Muchou ilegálně přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii do Francie. V Agde, kde se formovala čs. jednotka, se stal instruktorem nováčků u roty doprovodných zbraní 3. pěšího pluku. Po porážce Francie odplul lodí Northmoor do Velké Británie, kde se nejdříve stal podporučíkem a později subalterním důstojníkem. V roce 1944 byl převelen do SSSR. Jako velitel 3. baterie 4. dělostřeleckého pluku prodělal O. Brück krvavé boje na Dukle a na východním Slovensku. Své zážitky popisuje ve fascinující knize "Na průsmyku bílý kříž (Naše vojsko 1968). Žije v Trutnově. 11. 8. 1992 11. srpna 1992 se uskutečnil první přímý přenos zkušebního vysílání ivančické kabelové televize. Všechny montážní práce včetně připojení městského kanálu do domácností provedla firma Self-Servis Brno. Ivančice se tak staly prvním městem v okolí s vlastním studiovým vysíláním. 7. 8. 1866 Okupovaná města pruskými vojáky měla povinnost poskytovat vojákům ubytování i pevně stanovené "výživné". Obecní představitelé v Ivančicích vydali 7. srpna vyhlášku, na základě které byli ubytovatelé povinni poskytnout denně královským důstojníkům a vojenským úředníkům k snídani kávu s pečivem, k obědu polévku, "při vaření s masem, pečeni s přídavkem a židlík vína". Pruským poddůstojníkům a vojínům byli ubytovatelé povinni zajistit denní stravu: "1 libru a 26 lotů chleba, 6 lotů rýže aneb 7 1/2 lotu krup aneb 15 lotů luštěnin, 1 lot kávy, 1 1/2 lotů soli, půl libry masa" a nemohl pochopitelně chybět "židlík vína neb 1/4 židlíku kořalky". 6. 8. 1849 Osobní ambice, politické třenice a vzájemné urážky některých osobností ivančického politického života vedly v důsledku až k situaci, kdy tehdejší starosta F. Blažek rezignoval a později byla krajským úřadem nařízena volba prozatimního starosty (či purkmistra). Ve sdělení veřejnosti se uvádělo: ... že dle nařízení císařského královského ouřadu ... od zdejších měšťanů neb sausedů prozatímní purkmistr vyvolen býti má". Magistrát nařizoval: "aby každý saused hlas až do pondělka to jest 6. sprna od 9 až do 11 ti hodin před shromážděnou komisí v radnici přednesl, aneb toho času cedulku zapečetěnou odeslal, a to sice vlastní rukou psanou." Většina voličů se v ten den vyslovila pro Jiřího Vobratanského. 5. 8. 1986 Dne 5. srpna 1986 město postihla živelná pohroma, kdy se po průtrži mračen vylil z břehů Mřenkový potok a zatopil Dukelskou ulici. Na likvidaci následků povodně se kromě občanů podílely i místní organizace. 1. 8. 1939 Od 1. srpna 1939 zahájila v Ivančicích činnost německá obecná škola, ustavená nařízením brněnského Oberlandrátu z 27. července 1939. Správcem německé školy byl jmenován bývalý učitel němčiny na ivančických školách František Schlögel. 21. 7. 1945 21. července 1945 byl pohřben JAN NOVÁK. Vyučil se soustružníkem a vystudoval strojní inženýrství. Patřil k prvním dobrovolníkům formující se čs. vojenské jednotky v SSSR v Buzuluku. Na Dukle velel baterii houfnic ráže 120 mm u 1. dělostřeleckého pluku 1 čes. sam. brigády. V květnu 1945 se v hodnosti poručíka vrátil do sovobozené vlasti, ale již o dva měsíce později tragicky zahynul při automobilové nehodě u Hradce Králové. Jméno mjr. J. Nováka nese ulice v ivančickém sídlišti. 19. 7. 1939 19. července 1939 se uskutečnil pohřeb akademického malíře Alfonse Muchy. Pohřbu slavného ivančického rodáka na vyšehradském Slavíně se zúčastnila i delegace městské rady tvořená starostou Orla a ředitelem občanské záložny Osvaldem Kaplerem, starostou Sokola Josefem Říhou, Františkem Strakou a Karlem Muchou. 17. 7. 1920 Na návrh ivančické sokolské jednoty městská rada projednávala výzvu k německému obyvatelstvu Ivančic. Členové rady naznali, že ono "demonstrativní a provokační mluvení řečí německou" by mohlo ohrozit veřejný pořádek a vnést neklid do města. Poto přijali zákaz "demonstrativní a provokativní mluvy řečí německou na veřejných místech a nošení krojů tzv. Dürndlkostym". Neuposlechnutí rady mělo být přísně potrestáno podle zákona. 15. 7. 1945 15. července 1945 došlo v Ivančicích hned k několika významným událostem: pro veřejnost byly otevřeny opět muzejní sbírky a téhož dne se město rozloučilo se sovětskou vojenskou posádkou, která odjížděla do Znojma. Ještě odpoledne se konal velkolepý pohřeb Františka Muchy z Němčic, který začátkem července podlehl na následky útrap z nacistického koncentračního tábora. 14. 7. 1920 V době bytové krize a nedostatku stavebního materiálu na začátku 20. let minulého století cihelna bratrů Panovských neprodukovala potřebný stavební materiál. V červenci roku 1920 se ivančické obecní zastupitelstvo usneslo hlasy většiny členů, aby "zabrána byla kruhová cihelna patřící Alfrédu a Karlu Panovskému v Ivančicích". Úmysl zabrat cihelnu Panovských zdůvodňovalo ivančické zastupitelstvo v dopise ze 14.7. 1920 adresovaném zemské politické správě v Brně mimo jiné i tím, že: "Kruhová cihelna patřící K. a Alf. Panovským ... od roku 1914 měla připravené cihly a tašky (křidlice) v peci a "do dnešního dne tyto nevypálené vzdor upozornění mětstské rady a okresní politické správy v Brně na nedostatek stavebního materiálu pro opravy a stavění bytů, o které je v Ivančicích přímo katastrofální nouze. Z jednání fy Panovský je vidno", upozorňovali zástupci Ivančic, "že majitelé tito sabotovali republiku tím, že nepracují v cihelně vzdor upozornění a všeobecnému nedostatku cihel, aby nebyli přidrženi ku placení daní a aby mohli zkrátit republiku o poplatek z přírůstku hodnoty a dávky z majetku ...". Ivančická městská rada proto žádala "o potvrzení a provedení zabrání cihelny fy. Panovský do 14 dnů ..." Nakonec zřejmě došlo k dohodě, neboť cihelna rozjela provoz. 14. 7. 1939 Dne 14. července 1939 oznámil protektorátní rozhlas zprávu o úmrtí akademického malíře Alfonse Muchy. 11. 7. 1924 Dne 11.7. 1924 se narodil v Ivančicích Ervin L. Lobpreis. Po celý život byl činný ve skautském hnutí. Po únoru 1948 emigroval do USA, kde vystudoval medicínu a stal se lékařem u amerického vojenského námořnictva. Dosáhl hodnosti kapitána. Nakonec pracoval na úseku organizace a vědy. Zemřel 19.1. 2001 v USA. 10. 7. 1942 Sedm dní po skončení výjimečného stavu se konaly v Ivančicích odvody na tzv. Totaleinsatz (totální nasazení) a jak píše kronikář: "odvod (...) z Ivančic zjistil jen málo mužů schopných pro práci v Říši". V pozdějším obdodbí však postupně odjížděly celé ročníky 1918-1924 na práci v Německu. Jejich osudy byly více než pohnuté a mnozí z nich zahynuli. 9. 7. 1892 Ve starostenském úřadu byl potvrzen vlastenecky orientovaný Rudolf Hans. Tehdy jej v řádných volbách do funkce starosty zvolili členové ivančického městského zastupitelstva jednomyslně. 7. 7. 1964 Po dalších celostátních volbách v létě 1964 schválila rada Jihomoravského Krajského národního výboru /KNV/ návrh na označení některých místních národních výborů názvem Městský národní výbor /MNV/. Ustavující schůze ivančického MěNV proběhla 7 července 1964. 1. 7. 1965 1. července 1965 se nad Ivančicemi rozpoutala prudká bouře s krupobitím. Ještě druhý den obyvatelé Mřenkové ulice vyváželi na kolečkách kroupy ze svých dvorů. Nejvíc byla pochopitelně postižena zemědělská úroda a školnímu statku vznikla škoda témeř za 1 milion korun. Žňové práce se opozdily a sklizeň obilí se protáhla až do září. 29. 6. 1914 Již den po atentátu na následníka trůnu Ferdinanda D'Este v Sarajevu, 29. června 1914, vyjádřilo ivančické obecní představenstvo odesláním soustrastného telegramu smutek nad smrtí císařova následníka a jeho manželky Žofie Chotkové Hohenbergové. 29. 6. 1927 29. 6. 1927 se narodil Doc. RNDr. Ludvík Mucha, CSc.. Našemu městu věnuje svou badatelskou pozornost. K stému výročí ivančického muzea napsal studii Ivančice a Ivančicko na starých mapách. Příspěvky má v Ivančickém zpravodaji. 27. 6. 1990 Na základě politického rozhodnutí z května skončila činnost Národní fronty na všech územních úrovních České republiky. V Ivančicích se tak stalo 27.6. na mimořádné výborové schůzi. 26. 6. 1944 26. června 1944 se pokusil o útěk při zatýkání Rudolf Bureš. Organizoval ilegeální odbojovou organizaci proti nacistům. Při útěku byl gestapákem smrtelně postřelen, o několik dní později umírá v nemocnici. 22. 6. 1959 V roce 1959 se připomínalo 100 let od vzniku ivančické nemocnice. U příležitosti tohoto výročí bylo 22. června večer slavnostně otevřeno letní přírodní d?vadlo na Réně představením opery Prodaná nevěsta v provedení souboru brněnského státního divadla. 10. 6. 1942 Lidé potvrzovali svým podpisem lítost nad úmrtím říšského protektora. Podpisové archy, odsuzující atentát a vyjadřující "loyalitu k Říši a prezidentu dr. Emilu Háchovi" byly vystaveny ve dnech 17. - 20. června na sekretariátu místního Národního souručenství. 13. 6. 1928 Do Ivančic zavítal ve středu 13. června 1928 podle předem připraveného programu prezident Československa T. G. Masaryk. 12. 6. 1960 12. června 1960 proběhly volby do všech tří stupňů národních výborů a do Národního shromáždění. V Ivančicích odvolilo v 7 volebních místnostech 99,8% voličů z 4424 zapsaných. Do čela MNV byl opět zvolen J. Zelenka, stejně tak se J. Juran stal znovu poslancem do Národního shromáždění. 10. 6. 1941 Osud ivančického gymnázia zpečetil výnos protektorátního Ministerstva školství z 10.6. 1941, kterým ministerstvo motivované přáním nacistických okupačních orgánů nařídilo postupné rušení gymnázia, počínaje první třídou. V roce 1944 pak gymnázium přestalo existovat úplně. 30. 5. 1945 Dnes se vrátil z Německa krejčovský mistr a známý sokolský pracovník Jaroslav Matějka. 29. 5. 1945 Od 29. se pravidelně vyučuje. Do aktivní služby vráceni minulým režimem pensionovaní učitelé Silvestr Jahoda, Metoděj Herman, Josef Vavrečka aj. Němčina vyloučena ze škol, na měšťanské škole se vyučuje ruštině. Dnes bylo též slavnostně zahájeno vyučování na reálném gymnasiu. Řídí je opět Václav Horák. Otevřena je 5. až 8. třída. Stále proudí na vozích němečtí uprchlíci. Někdy jedou jen ženy s dětmi a rezignovaně řídí koně. 28. 5. 1945 O dnu presidentových narozenin 28. jsou obchodní výklady vyzdobeny obrazy prezidenta Beneše a prezidenta Masaryka. Odpoledne konán koncert na náměstí. O 8. hod. přednáší tu odborný učitel Husák. Hrají obě kapely: Pirochtova i Bínova. Dnes bylo též slavnostní zahájení vyučování na národních školách. 27. 5. 1945 V neděli 27.v předvečer 61. narozenin presidenta dr. Ed. Beneše nasloucháme u radia slavnostnímu představení opery Libuše. Jí se dnes otvírá Národní divadlo. 26. 5. 1945 Václav Richter z Jihlavy přivezl kuřivo, přes 1 milion kusů cigaret a doutníků. Ale pokus získati ze slavkovského cukrovaru cukr se nezdařil, ač je tam 400 vagónů připravených k odvozu. Dnes projíždějí městem dlouhé kolony koní, hnaných německými zajatci. Sem tam ruský ozbrojenec. Též povozů je tu hojně. Jedou na východ. Dnes byla u Jamolic zachycena výprava uprchlíků z Jihlavy. Směřovala k rakouským hranicím. Byli mezi nimi bývalý komisař Schwetz a bývalý Ortsgruppenleiter Heschl. Byli dopraveni do Ivančic. Příjezd byl avisován na 16. hod. Sta lidí jej očekávalo na náměstí. Partyzáni přinutili zajatce, aby se zdviženými pravicemi volali:" Wir danken unserem Fúhrer!" Koně náleželi místním rolníkům, kteří je musili před časem propůjčiti uprchlíkům, aby jim již nebyli vráceni. Dnes se jich dočkali. 25. 5. 1945 Poprvé roznášeli listonoši poštu. Poštovné zaplatí adresát. 24. 5. 1945 Dnes se vrátil do Ivančic majitel elektrárny Karel Panowsky. Je zajištěn ve věznici. Také židé se znenáhla vracejí, ale jen mladí; staří prý vesměs pomřeli nebo byli v plynových komorách usmrceni. Z koncentračního tábora v Buchenwaldu učitel Jaromír Růžička, bratr popraveného vysokoškoláka Hynka Růžičky. 23. 5. 1945 Večer konala se komunistická schůze v Réně, velmi hojně navštívená. Mluví předseda Nár. výboru Ant. Šturma, po něm člen výboru Vincenc Eibel, pak učitel Obhlídal. 22. 5. 1945 Dnes 22. se vrátil z Anglie syn zdejšího řídícího učitele R. Knorra, Miloš. Přijel autem z Paříže, kde konal službu tlumočníka. Po třech dnech odjel odtud do Hamburku. Vrátily se též děti popraveného řídícího učitele E. Šindelky, rovněž z němec, tábora se vrátil zeť ředitele Brudíka, Šoffr. 21. 5. 1945 Odpoledne na hřišti velmi silné navštívený fotbalový zápas a večer zase tanec na sokolovně. Mluví se o roztroušených německých vojínech, kteří večer navštěvují osady a znepokojují občany. Dnes volalo Znojmo, že Němci jeví neklid. Vydala se tam odtud četa partyzánů. Oficiál Mrňa, který se tam měl nastěhovat, zůstal zatím zde. 20. 5. 1945 Na svatodušní neděli 20. koná se o 1/2 16. hod. průvod Svazu mládeže na sokolovnu. Nese se v něm prapor československý i rudý, jdou děti, hudba, Národní výbor, dívky v kroji, mladí mužové a ženy. Na prostoru u sokolovny je nejdříve proslov, pak tanec. 19. 5. 1890 19. května městské zastupitelstvo volbou rozhodlo, že novým starostou Ivančic se toho dne stal vlastenecky orientovaný místní stavitel Rudolf Hans, pro kterého odevzdalo svůj hlas dvacet devět členů městského výboru. 18. 5. 1945 Je den odvodu. Celé okolí se shromažduje u záložny. Ohlášena taneční zábava Svazu mládeže na sokolovně. Konečně jezdí pravidelně vlak do Brna ráno i odpoledne. Ale z Lískovce chodí se dosud do Brna pěšky. Japonsko podalo návrh na příměří. Nepřijat. Žádá se úplná kapitulace. 17. 5. 1945 Dnes jsou vyvěšeny mobilisační vyhlášky. Zajišťuje se německý majetek. Skladiště jeho je v bývalé německé škole. Před Baťou stojí fronty lidí na boty. Ale je jich nedostatek. 16. 5. 1945 Zdejší Němci, zajištění, zametají dnes město, chodí na pole, také v museu pracují. Je tam užitečným dělníkem ing. Rudolf Meier - Volker, konservátor památkového úřadu v Opavě. Němci nosí hákový kříž tam, kde židé měli žlutou hvězdu. Městem dále projíždějí uprchlíci. Partyzáni vodí sem též německé vojáky, kteří se vzdávají. V okolí se nacházejí stále miny. Jejich hodně na Réně i na jiných místech. Přivádějí se k výbuchu. Proto zní stále detonace. Z věže se hledali dárcové krve. Konstatuje se s uspokojením, zeje hodně přihlášek. Chvílemi zaznívá z věže i hudba z gramofonových desek, zesílená magnetofonem. 15. 5. 1945 Odpoledne byla slyšet na Réně střelba. Němčičtí utíkají z pole a žádají nás o pomoc. Poplach způsobili 2 výrostci. Byli potrestáni citelně. Volají se mužové od 16 do 60 let, aby šli zahazovat zákopy. Mají 30 K denní mzdy. Němečtí uprchlíci, umístění v koželužně, byli posláni do Rakouska. Každý dostal na cestu veku chleba. Do Krumlova mají průvodce z Ivančic, do Znojma je provází průvodce krumlovský a znojemský průvodce je převedl do Rakouska. Z Ivančic se vypravují partyzáni auty do okolí, na Krumlovsko a Znojemsko, aby kraj vyčistili od německých zbloudilců, kteří jej znepokojují. 14. 5. 1945 Slouží se zádušní mše za padlé rodáky v 2. světové válce. Z věže se hlásí zprávy a různé povely. Městem projíždí stále vozy s uprchlíky. Noviny se hojně kupují. Zatím vychází Rovnost, Obroda národa, Slovo národa. Píší rozumně, nabádají vesměs k národní svornosti. 13. 5. 1945 V neděli 13. o 1/2 9. je sloužena slavná mše sv. na poděkování za ukončení války a vítězství proti nacismu. Celebruje farář P. Jan Slabý, káže P. Bedřich Matějka. Ke konci modlí se kněz krásnou modlitbu děkovnou a zároveň prosebnou. President dr. Beneš přijel včera o 16. hod. do Brna. 12. 5. 1945 Projíždějí městem němečtí uprchlíci směrem na východ. Jedou do svých původních bydlišť do Polska. Od 1/2 8. do 8. hod. zvoní kostelní zvony na paměť padlých. Dnes přijelo sem na 200 Němců od Jihlavy. Pokud možno umísťují se nouzově v orlovně. Není tam pro všechny místa. Děti spí únavou na schodech i na dvoře. 11. 5. 1945 Byl pohřeb Lubomíra Studeného a partyzána Jaroslava Fichta, který byl zastřelen Němcem v Alexovicích. 10. 5. 1945 Zločin v Hrotovicích měl 10. odezvu v Ivančicích. V noci bylo partyzány popraveno 17 Němců za Malinovou cihelnou. Mezi nimi jsou Jaroslav Dvořák, správce nemocnice a německý předák v městě, Anna Stixová, manželka kominického mistra, která se obohatila majetkem popraveného Emila Šindelky, Heinrich Ottawa, správce (Treuhánder) židovského majetku, manželé Zdražilovi aj. 9. 5. 1945 S velkou radostí slyšíme, že Rusové dnes o 4 hodinách ráno osvobodili Prahu. Odpoledne stojí před kasárnou velká tribuna, na ní členové Národního výboru a některé osobnosti, též velitel ruské mísí ní posádky. Městská hudba za řízení kapelníka Pirochty hraje po koncertu fanfáry z Libuše. Promluvy předsedy Národního výboru a ruského velitele jsou provázeny stále hlučnými projevy souhlasu. Konec oslavy tvoří hymny, československá a sovětská. Město je ovšem ozdobeno prapory, dnes již hojně také rudými. První oslava vítězství nad fašismem a nacismem měla tedy důstojný průběh. 8. 5. 1945 Vrátil se starosta města Antonín Šturma z Košic. Je spokojen s přijetím, jehož se mu dostalo a s výsledky jednání s pres. Benešem. Ruská Pravda píše sympaticky o jeho návštěvě. Dnes slyšíme zprávu o pohromě v Hrotovicích, kde padly německé miny mezi shromážděné občany při místní slavnosti. Přes 100 lidí bylo zabito, mnoho raněných. Mezi těžce raněnými je též zdejší rodák Lubomír Studený, okresní komisař v Hrotovicích, jenž brzy po převozu do zdejší nemocnice svému zranění podlehl. Celá řada jiných těžce raněných dopravena rovněž do Ivančic. Byli vezeni opatrně po němčickém mostě, jenž je podminován. Hlavně však byli přes tento most v nosítkách přenášeni. Dnes je oslava německé kapitulace ve Velké Britanii. O 15. hod. mluví premiér Churchill a řekl, že zastavení nastane teprve o 1 minutě po půlnoci z 8. na 9., tedy vlastně až zítra. A u nás se stále ještě ozývají detonace. Vždyť teprve včera byly definitivně zabrány Němčice. Dnes je osvobozen Moravský Krumlov a Nová Ves. Mnoho vojska jelo po silnici od Silu vek přes Hlínu na Rosice a Zastávku. Pražští Němci po těžkém ničení Prahy k večeru také kapitulovali, ale nedostáli slovu. 7. 5. 1945 Odjela část ruského vojska z Ivančic. V noci zas padaly miny. Byla vytlučena okna v Kuldově ulici, v Hybešově ulici a na nádraží. Na to mají Němci zvlášť namířeno. Rodina přednostova zakouší hod¬ně úzkostí, ale odhodlána, setrvává na exponovaném místě, l vagón byl zasažen. Ruské tanky odjely dnes směrem ke Kounicím. Od rána přeletují nad městem rus¬ká letadla. Ráno před 8. hod. letí nad městem ve 4 skupinách ruská bombardovací letadla provázená stihačkami. Letí na západ. Od nás se dávají zprávy raketami, že letí nad spřáteleným územím. Dnes byla podepsána v Remeši německá kapitulace - i vůči SSSR a o 7. hod. 30 min. oznámena zpravodajům. Německá vysílačka ve Flensburku však popírá, že se tak stalo, a Němci v Československu prý prohlásili, že budou proti Rusům bojovati dále a že český odpor zlomí. 6. 5. 1945 Po celý den neustává kanonáda. Naše těžká děla ostřelují Moravský Krumlov, kde se Němci houževnatě drží a ohrožují okolí. O 1/2 10. vidíme zřetelně ruské bombardéry nad Rénou a z nich sršící oheň na vojsko německé v lesích krumlovských. Slyšíme silné detonace. 5. 5. 1945 Dopoledne proudí lidé, aby shlédli pohromu v obou postižených ulicích. Nemocnice má také všecka okna rozbita, jedno okno v průčelí i se zdivem vyraženo. Nemocní se stěhují. Z cihelny Panovského se vozí křidlice. Některé střechy se pokládají dehtovým papírem. Kdo může pomáhá. Z Prahy slyšíme vyzvání k ochraně našeho rozhlasu a o 1/2 18 hod. volání o pomoc proti německému útoku od Benešova. V Praze se bojuje na barikádách. 4. 5. 1945 Odpoledne slyšíme silnou palbu z děl. Trať Ivančice-Střelice je již opět sjízdná. Dnes o 24. hodině postihla Ivančice zlá pohroma. Na Širokou ulici a Ostřihom padly 3 těžší střely minometů. Zachvělo to celým městem. V obou ulicích jsou, zvláště střechy, zle poškozeny. Všechna okna jsou rozbita. V Široké ulici jest 1 dům, na Ostřihomě 2 domy témeř zničeny. O život naštěstí nepřišel nikdo. Josefa Rádsetoulavá je vytažena zdráva z rozbitého domu. 3. 5. 1945 Opět silná střelba. Od Čučic (?) střílí na Ivančice německé dělo. Obětí je hoteliér Záloženského domu Jan Küfhaber a jeden ruský vojín. Küfhaber byl mladý, všeobecně oblíbený člověk, otec tří dětí. Ruský vojín položil svůj mladý život pro naši vlast. Obou obětí velmi litujeme. Jedna z německých min poškodila němčickou školu, 3 lidé byli zraněni. Vidíme, že dosud nejsme bezpečni před zvůlí německou. Jeden ruský major zemřel dnes v nemocnici. 2. 5. 1945 V noci na 2. května silně pršelo. Odpoledne pobouřila město poplašná zpráva, že od Znojma přijíždí 150 německých tanků. Ukázala se klamnou. Kdo šíří takové zprávy? Večer se však od jihu ozývá silná střelba. Zákopnící denně vycházejí na zákopy a horečně pracují - i v dešti. Chrání nás vojsko třetí ukrajinské armády. 1. 5. 1945 Oddíly Rudé armády chodí městem a zpívají. Odpoledne se konal koncert domácí kapely na náměstí Palackého před kasárnou. Jinak je úplný klid. Partyzáni chodí a jezdí na rozvědky. Jsme svědky toho, jak ruským četám oznamují zprávy z různých bojišť. Jsou dnes veselí, bohužel, mnozí z nich i alkoholem příliš rozjaření. 30. 4. 1945 Vydána výstraha: nechoďte zbytečně venku mimo město. Němci jsou nablízku a mohli by střílet. Leží zakopáni hlavně mezi Náměští a Kralicemi. Celý den vskutku slyšíme hřmění děl a detonace. 29. 4. 1945 Je velmi chladno. Odpoledne ubylo zde značně vojska. Odjelo k Brnu. V domě u Konečných v Chřestové ulici č. 251/III se konala dnes hostina ruských důstojníků. Zábava trvala až do rána. 28. 4. 1945 Za chladu a občasného deště docházejí neblahé zprávy. V Alexovicích zastřelili prý vlasovci dva muže - kozáka a občana Kroupu, otce 7 dětí. Dva partyzáni najeli v Ořechově na nevybuchlou pumu, byli jí roztrháni. K večeru silná kanonáda od severozápadu. Uleháme zneklidněni. Z rozhlasu se dozvídáme, že se Himmler pokouší o kapitulaci vůči Anglii a Americe. Chtěl by rozděliti spojence a nabízí jim německou pomoc proti Rusku. Nepřijato. 27. 4. 1945 Od 27. máme ruský čas, který předchází o hodinu letní čas, čili o dvě hodiny normální čas. S věží slyšíme hlášení, že Berlín se vzdal. Také teprve dnes se potvrzuje zpráva, že je Brno osvobozeno. Odpoledne od 17. do 18. hodiny hraje u gymnázia ruská kapela. Párek mladých ruských lidí tančí na chodníku. Ivančice vydávají své vlastní potravinové lístky na dobu od 30.4. do 27.5. Okolní obce se řídí podle Ivančic. 26. 4. 1945 Za krásného jitra 26.4. se uchylují do Ivančic lidé z Oslavan a z Padochova. Mají obavy před Němci, vzniklé z pouhého poplachu. Dnes v 16:30 je hlášen nálet německých letadel. Jsou tři. Proti nim jsou vyslána ruská letadla a Němci rychle mizejí. Odpoledne jsou vyzýváni mužové od 16 do 60 let, aby šli kopat zákopy. Přihlásilo se jich 700. Jdou za deště do práce. 25. 4. 1945 Lidé jsou všude příjimačů. V San Franciscu byla zahájena konference 47 států. Ale proud z Panovského elektrárny je tak slabý, že i poslech je nevalný. Oslavanská elektrárna vůbec neosvětluje. Dnes se konal pohřeb obětí posledního náletu na Ivančice. Pohřební průvody nejsou dovoleny, mrtví se pochovávají přímo na hřbitově. Nad rakvemi mluví dojemně předseda Národního výboru Antonín Śturma. 24. 4. 1945 V 15.00 přijela do města značná část pěšího vojska Rudé armády. Velmi se z toho těšíme. Na náměstí hraje hudba ruského pluku, z věže vlají prapory, jakož i náměstí je jimi vyzdobeno. Přijímáme rádi zprávy, že Kounice jsou již osvobozeny. 23. 4. 1945 Padaly kroupy s deštěm. Odpoledne o 14. hod. došlo k neštěstí. Ruské letadlo, nebyvši raketou upozorněno, hodilo na město pumy. Následky jsou hrozivé: 10 mrtvých a mnoho zraněných. Uprostřed náměstí je prohlubenina po padlé pumě. Bohužel, někteří kozáci se nechovají jako osvoboditelé. V domácnostech rozbíjejí nádobí a berou, co se jim zalíbí. Nejvíce se jim líbí hodinky. "DAVAJ ČASY" se stalo již příslovečným. Pátrají stále po alkoholu, jsou také některé případy znásilňování žen a dívek. 22. 4. 1945 Je deštivo. Partyzáni se vydávají na rozvědky ke Kounicím a Bránicím. 20. 4. 1945 Stále se ještě udržují pověsti o blížících se Němcích. Kounice i Moravský Krumlov jsou v jejich rukou. Ve Střelicích se úporně bojuje. Stále je slyšet detonace. Mnoho ivančických lidí tráví noci v krytech a ve sklepích. Nad městem se stále vznášejí letadla. Národní výbor denně zasedá, jsou v něm zastoupeny všechny politické strany. Partyzáni chodí městem s puškami. Dnes je vyhlášena mobilizace všech můžů ročníků 1906 - 1918. 19. 4. 1945 19. duben je podmračený. Ráno letí německá letadla nad městem. Z protiletadlových tanků na Široké ulici a na náměstí se po nich střílí. Ve městě jsou obavy z napadení silným německým tankovým sborem. Lidé strachem prchají a stěhují se do lesa, poté se však opět částečně uklidňují. Trvá nábor do partyzánské formace, jsou tam voláni všichni muži od 18-45 let. Brno dosud není osvobozeno, prudce se o něj bojuje. Město již bylo částečně ozdobeno prapory, hlavně československých barev. 18. 4. 1945 18. dubna ráno: Pluky 13. gardové jezdecké divize generála Bělousova pronikají po levém břehu řeky Jihlavy přes Dolní Kounice a Moravské Bránice do Ivančic.
18. dubna, 10.00:
Vyhlášen letecký poplach. Sovětské bitevníky bombardují již zničenou radarovou stanici v Budkovicích.
18. dubna, 10.55:
Na město dopadají dělostřelecké granáty a zasahují hodiny na věži kostela, které se zastavily.
18. dubna, 11.00:
Jízdní hlídka 13. gardové jezdecké divize vyjíždí Krumlovskou ulicí z Ivančic na průzkum za řeku Jihlavu. Německé obrněné vozy naposled vystřelí po blížících se jezdcích, ale pak se otáčí a rychle odjíždí směrem k Oslavanům.
Do města přijíždí sovětské dělostřelectvo a několik samohybných děl. Do města již proudí zástupy vojáků a obyvatelé nadšeně vítají své osoboditele. IVANČICE JSOU SVOBODNÉ 12. 4. 1939 12. 4. 1939 přijelo do židovského internačního tábora v koželužně auto s esesáky, kteří pod záminkou prohlídky ukradli uprchlíkům poslední cenné věci a jen pro nic za nic zatkli 6 mužů, které poslali do Terezína. Někteří mladší muži se pokusili o útěk z tábora, doufajíce, že se dostanou do zahraničí. Skoro všechny útěky skončily odvlečením do koncentračních táborů v Německu nebo zastřelením na útěku. 5. 4. 1915 Dne 5. dubna jsme si připomněli 90. let od narození Hynka Růžičky, vůdčí osobnosti mladých ivančických odbojářů. Byl zakladatelem skautské odbojové skupiny, členem komunistické studentské frakce, všestranný sportovec. Koncipoval myšlenku přípravy povstání okupovaných slovanských zemí. Popraven 16.6. 1942. 5. 4. 1942 Po odchodu posledního transportu 5.4. 1942 byl zlikvidován židovský internační tábor v Sinaibergerově koželužně, kterým prošlo od října 1938 celkem 801 osob. Více než šedesát, kteří zemřeli, bylo pochováno na starém židovském hřbitově a desítky těch, kteří byli převezeni do brněnských nemocnic, popřípadě do ústavu pro choromyslné, byly pochovány v Brně. V dubnu 1942 zbyly v koželužně poslední tři rodiny - tzv. smíšená manželství - Neubachovi, Rosenbergovi a Rosenfeldovi, které byly přestěhovány do uprázdněných bytů v městském ghettu. 23. 3. 1939 Dne 23.3. 1939 uplynul přesně týden po fašistickém puči. V továrně Alfreda Placzka v Alexovicích toho dne došlo k prudkému sporu mezi jeho synem Fridrichem a jeho německými úředníky, se kterými si oba Placzci vždy tak dobře rozumněli. Němečtí úředníci se stali nadšenými stoupenci Hitlera a z váženého šéfa se najednou stal "Saujude" (sviňský Žid). Mladý Placzek rozrušen hádkou, nevděkem a zradou těch, kterým vždy nadržoval, opustil kancelář továrny a zastřelil se v tovární vile. Z pohřbu Plazcka se stala protinacistická manifestace českých dělníků. 16. 3. 1942 První transport Židů byl z Ivančic vypraven 11.3, druhý a třetí 15.3., 16.3. a poslední 5.4. 1942. Byla tenkrát neděle velikonoční. Středem Krumlovské ulice šel k nádraží tichý zástup většinou starších židovských občanů, vlekoucích s námahou kufry a rance. To opouštěli Ivančice poslední Židé. Šli na jistou smrt. V přední řadě šla skoro šedesátiletá Ida Pretznerová a po jejím boku synové Karel a Jan a za nimi klopýtal skoro sedmdesátiletý Salomon. Lidé na chodníku sledovali exodus posledních židovských spoluobčanů z Ivančic mlčky. Jeden z přihlížejících Vančáků však přece jen zvolal k houfu "TAK KAMPAK!?". Bylo to ono známé drsné vanecké vtipkování za každou cenu. Okolostojící vtipálka hlasitě a hněvivě okřikli, aby držel hubu. Ida Pretzenerová však taky byla Vančačka, se k němu obrátila a ostře odpověděla: "Kam deme neska my, tam pudete po nás vy!". V dalším projevu jí zabránil Karel, který ji objal kolem krku a cosi jí šeptal. 15. 3. 1939 V poledne 15. března obsadila německá kulometná rota železniční most přes řeku Jihlavu a v 16. 15 hodin projela Ivančicemi německá motorizovaná kolona směrem od Moravského Krumlova. První prapor s hákovým křížem byl vyvěšen na rohu Rybářské ulice, další dva na domě Julie Zadražilové v Oslavanské ulici. 16. března se celý národ dozvěděl, že od toho "náležejí Čechy a Morava k území Velkoněmecké říše, vstoupili pod její ochranu a jako Protektorát Čechy a Morava se staly její autonomní součástí". V Ivančicích pokračovaly hromadné nákupy, takže např. místní obchod obuví firmy Baťa měl do večera úplně vyprodáno. 8. 3. 1937 Místní dráha byla zestátněna a 8. března 1937 na ní ředitelství státních drah obnovilo alespoň částečný provoz zahájením nákladní přepravy. 6. 3. 1942 6. března 1942 bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo a vládním komisařem v Ivančicích se stal Karl Schwetz z Dolních Kounic. 11. 2. 1922 První cvičení v sokolovně na Rybářské ulici se uskutečnilo 11. února 1922, kdy zde byla uspořádána tělocvičná akademie. TJ Sokol v Ivančicích tehdy nadobro opustila starou tělocvičnu "v kasárně", ve které Sokolové tužili svá těla přes 30 let. 10. 2. 1899 Do Ivančic přijel MUDr. Emil Holub. Měl zajímavou přednášku o svých cestách po Africe. Slavný cestovatel byl ubytován v domě advokáta, politika a spolkového pracovníka Antonína Dvořáka a při odjezdu z Ivančic daroval Dvořákově ženě "peknou fotografii černošského krále říše maresské se svým ministrem, katem a otrokyní". 6. 2. 1906 Dne 6.2. 1906 se v Ivančicích narodil Josef Husák - pedagog, kulturní a muzejní pracovník. Byl propagátorem historie a krás města. Vydal studii Osvobození Ivančic a frontové události na Ivančicku. Zemřel 12.9. 1995. 5. 2. 1933 Na mimořádném zasedání členů obecního zastupitelstva byl zvolen novým starostou Ivančic představitel Československé strany národně sociální - Anotnín Hruška. Hruškova "hluboká znalost lidí, jíž nabyl za svého dlouholetého působení a vlastenecké cítění uzpůsobili jej velmi dobře ke konání nesnadného, zodpovědného a nevděčného úřadu starostenského", napsal tenkrát kronikář města. Jeho zástupci se stali Osvald Kapler /lidovec/ a člen živnostensko-obchodnické strany Antonín Wenzel. 3. 2. 1900 "Městská obec Ivančice obmýšlí za příčinou osvětlování zdejšího města světlem elektrickým s jistou společností smlouvu uzavříti. Jelikož nám sděleno, že v tamním městě elektrické osvětlení veřejných ulic, náměstí atd. již zavedeno jest, tedy dovoluji si ... zdvořile požádati, aby nám opis smlouvy, jenž s dotyčným podnikatelem za příčinou osvětlení Vašeho města uzavřena byla - pokud možno v brzku laskavě zaslán byl". Tento text psal 3. února 1900 ivančický starosta Josef Kočí na adresu měst Poličky, Chocně, Laa, Znojma a dalších, která již elektrickou energii úspěšně využívala. 1. 2. 1880 První hasičský ples uspořádala jednota místních dobrovolných hasičů. Konal se v hospodě U tří kohoutů a touto akcí byla potvrzena i společenská role místních hasičů. 31. 1. 1936 Definitivně byl ukončen provoz tratě Dolní Kounice-Ivančice-Oslavany. "Od té doby", zapsal do ivančické pamětní knihy kronikář Ladislav Vašek, "koleje rezavějí a osobní i nákladní vozymístní dráhy nečinně stojí u opuštěné nádražní budovy". Od 1. února 1936 udržovali spojení jen tři autobusy. 30. 1. 1946 škpt. gšt. Vladimír Šoffr se vrátil v květnu 1945 po šesti letech utrpení v nacistických věznicích a táborech do Ivančic ke své rodině. Opět vstoupil do armády a byl povýšen na hodnost majora. Na počátku roku 1946 byl požádán o cyklus přednášek "Nauka o obraně státu" pro studenty brněnských vysokých škol. Ve své přednášce dne 30.1. 1946 před velkým shormážděním studentů Vysoké školy technické mj. uvedl, že průměrnost v kombinaci s neomezenou mocí může být nebezpečná a inteligenci označil za duchovní sílu národa - ta je ovšem často znevažována. Tato a jiná slova se nelíbila představitelům krajského výboru KSČ, zejména O. Šlingovi a komunisté vzápětí spustili protřednictvím deníku ROVNOST proti V. Šoffrovi štvavou a pomlouvačnou kampaň. 28. 1. 1934 První zápas sehráli hokejisté SK Ivančice 28. ledna 1934 na kluzišti při soutoku zamrzlých řek Jihlavy a Rokytné. Svého protivníka - "brněnské družstvo trampů" porazili 3:0. Dramatickému zápasu přihlíželo na 500 diváků. Ve druhém zápase však s němčickými hokejisty prohráli hráči SK Ivančice 3:2. 28. 1. 1903 Dne 28.1. 1903 se narodila Božena Komárková. Česká filozofka, teoložka, pedagožka a obhájkyně lidských práv. První profesorské místo získala v Ivančicích 1935 až 1939. Činná v křesťanském hnutí YMCA. Po přeložení do Ostravy byla zatčena pro činnost v Obraně národa a prožila celou válku v nacistických věznicích. Zemřela 7.2. 1997 v Brně. 19. 1. 1893 Starosta Hans rezignoval 19. ledna 1893. Jako důvod k opuštění funkce uvedl zdravotní důvody. Na prvního radního a svého zástupce Jana Schwarze se obracel v dopise: "Račtež pane radní všem pánům radním a zastupitelstvu obce oznámiti, že pro moje chatrné zdraví skládám úřad co starosta našeho města, a že mne nejni možná dále obecní záležitosti říditi a co starosta úřadovati". 19. 1. 1939 Ve čtvrtek 19. ledna 1939 zavlála z Muchovy rozhledny na hřebeni Rény státní vlajka na oslavu úspěšného uhájení kousku půdy okleštěné republiky. Byla to jedna z mála radostných chvil v životě ivančických obyvatel v době tzv. druhé republiky. 19. 1. 1919 Představitelé města podpořili požadavek "Matice středoškolské" a na valné hromadě konané 15. ledna 1919 se přítomní usnesli požadovat otevření státního gymnázia již ve školním roce 1919/1920. Avšak ministerstvo školství tuto žádost zamítlo, s poukazem na špatnou finanční situaci Ivančických. Matice a představení města se proto dohodli na otevření vlastního soukromého gymnázia, které ještě v témže roku otveřeno opravdu bylo, neslo název "Blahoslavovo reálné gymnázium". 10. 1. 1896 Vydatným pomocníkem při prosazování českých politických a vlasteneckých zájmů v Ivančicích a okolí se stal od 10. ledna 1896 čtrnáctideník Zájmy lidu, "časopis ku hájení českého lidu na Ivančicku, Krumlovsku a okolí". Cílem bylo "uvědomovati lid o jeho právech politických, hájiti jeho nejširší zájmy, šířiti národní vědomí a pracovati ku hmotnému povznesení lidí", neboť "tak platně přispějeme svaté naší věci a konečně dočkáme se, že národu našemu dostane se jeho práv, která mu náleží". Jak uváděl redaktor Pokorný v prvním čísle čtrnáctideníku "pečlivě si všímat veškerých otázek pro kraj náš důležitých" a zvláště se zaměřovat "k našemu rolnictvu a živnostnictvu, kteréžto oba stavy nacházejí se nyní ve stavu zbědovaném ..." 3. 1. 1759 Václav Novotný zemřel a 3. ledna 1759 byl v Ivančicích pochován. Václav Novotný působil v Ivančicích jako učitel. Škola za jeho časů byla společenskou kategorií všeobecně opomíjenou. Docházka dětí do vyučování byla dobrovolná a tudíž nevalná, a učitelů, kteří se rekrutovali z řad gramotné části obyvatel - často jimi byli i vysloužilí vojáci, nepožívali nijaké vážnosti mezi sousedy i u nadřízených. Úroveň tehdejšího školství přibližuje Tomáš Procházka, když ve svých dějinách města Ivančic reprodukoval vzpomínky svého otce: "Naši otcové vyprávěli nám často, že tenkráte za jejich čaů chodil do školy kdo chtěl a kam chtěl. Můj otec s jinými na věži byl posílán. Městský zvoník byl učitelem jeho!" 1. 1. 1987 Po dlouhých přípravách došlo k 1. lednu 1987 ke sloučení Společného JZD Ivančice s JZD Nová směna Neslovice. Nové družstvo neslo název JZD Nová směna Ivančice. 28. 12. 1916 narodil se Silvestr Nováček, historik dělnického hnutí. Zaměřen na nejnovější dějiny dělnického hnutí a odboj proti nacismu v jihomoravském regionu. Od roku 1972 řádným profesorem na brněnské univerzitě. Zemřel 11.11. 1999 v Mikulově. 24. 12. 1754 Na štědrý den roku 1754 se odehrála dramatická scéna, kterou popisuje kronikář: "Toho roku 1754 dne 24. prasince, zabili vojáci popravčího mistra evančickýho. Přišlo na něj fantazi a on běhal s nahým mečem po ulicích. Tak na něj vyslali vojenskou patrolu a on po nich běžel s nahým mečem a oni po něm střelili s dvouma kulkami a zabili ho smrti, neb ho trefili právě do počků." 19. 12. 1932 Ivančický starosta Josef Říha rezignoval na svoji funkci pod tlakem nepokojů, demonstrací a obtížné sociální situace ivančických nezaměstnaných, kteří protestovali za přiznání větší podpory v jejich svízelné životní situaci. 15. 12. 1964 První koncert nového sboru Blahoslava Hajnce proběhl v sále kina Réna 15. prosince 1964. Jednalo se o smíšený pěvecký sbor a Blahoslav Hajnc byl tehdy ředitelem lidové školy umění. 12. 12. 1920 Dramatickým způsobem do života Ivančic vstoupila v prosinci 1920 událost známá pod názvem prosincová generální stávka. Na protest proti výroku Nejvyššího soudu, který nepřiřkl sídlo sociální demokracie (Lidový dům) levé frakci vydělující se stále zřetelněji ze sociálně demokratické strany, vstoupili i horníci a dělníci na Rosicko-Oslavansku do stávky. Prvním činem stávkujících dělníků bylo zastavení dodávek elektrického proudu z oslavanské elektrárny Velkému Brnu, ke kterému došlo v neděli 12. prosince. Vůdcové stávky byli v noci z 12. na 13. prosince zatčeni a eskortováni do Brna. 8. 12. 1924 Dne 8. prosince 1924 se v Ivančicích narodil Jiří Kratochvíl. Zakládající člen Janáčkova kvarteta v Brně. Charaketrizován jako "umělec velké hudebnosti a vážného interpretačního pohledu". Více informací zde ... 2. 12. 1928 2. prosince se konaly volby do okresního a zemského zastupitelstva. Prvenství tehdy připadlo Českoslovesnké straně lidové, druzí skončili komunisté. Hlavními politickými silami tedy byly ČSL a KSČ, za nimi pak národní socialisté, živnostensko-obchodní strana středostavovská, sociální demokraté, národní demokraté a republikáni. 1. 12. 1930 Podle sčítání lidu z 1. prosince 1930 žilo v Ivančicích 4 974 obyvatel. 4 718 se hlásilo k české národnosti, 131 náleželo k národnosti německé, 106 k židovské, 5 k ruské, 2 k maďarské, 7 k bulharské, 3 k anglické a jeden k polské a chorvatské národnosti. Nastupující hospodářská krize se v této době začala citelně dotýkat stále většího počtu obyvatel, nejtíživěji dopadla v podobě nezaměstnanosti na ivančické dělnictvo. 27. 11. 1989 V Ivančicích proběhla během dvouhodinové generální stávky 27. listopadu 1989 manifestace hrstky občanů na Palackého náměstí. "Přišel jsem na náměstí spíše ze zvědavosti a kromě mne tam postávalo maximálně 15 dalších lidí, víc lidí se dívalo z oken (...) Když nastala hodina H, ozval se rachot a na náměstí přijíždělo auto s valníkem, na kterém stál JOSEF ZAHRADNÍK, nalíčený na černo, měl kytaru a zpíval "Černý muž pod bičem otrokáře žil". Takhle objeli náměstí a zastavili s valníkem opodál národního výboru. Myslím, že řídil PAVEL BULA, a ten tedy zastavil to auto, vystoupil s praporem na korbu valníku a už nevím, jestli on nebo Josef Zahradník měli nějaký proslov (...) rozhodně to nebyl žádný zásadní politický projev, hlavně se snažili vytvořit atmosféru k tomu, aby se lidé začali vyjadřovat k politice". 24. 11. 1938 "Lidé ze vzdoru a zklámání se vrhají na park na Réně, vykopávají vzácnější květiny, ničí skalku, odnášejí stromky, jež vytrhli ze země. Po celý den 23. a 24. 11. putují lidé k Réně ..." Takto autenticky zachytil vzrušení, které zachvátilo město, ivančický kronikář Vašek. Proč? Okresní úřad vydal upozornění na skutečnost, že "městský les Réna má býti odevzdán do záboru německé říše". Sociálně demokratický starosta Ivančic Šturma tehdy vyvinul vskutku obří úsilí pro udržení Rény na české straně. Jeho úspěch byl dokonalý. Byla to však pouze jedna z mála radostných chvil v životě obyvatel Ivančic v době druhé republiky. 21. 11. 1805 Item roku 1805 nastala zas s Francozem vojna. A dne 21. listopadu přišli Francozi do mněsta našeho evančickeho, jejich přichod bil od Widne k Brnu a přišli až do Kromněřiže, Holomóce, ale neobdrželi, nibrž naše wojsko tam stat zůstalo aš se zas pokoj wijednal, tu wojna jen 3 mnieśice trvala a Francozi z naši zemi spatki do Babor odmaširovali. Takto dokládá událost kronika. 21. listopadu 1805 první Francouzi dorazili do Ivančic. 17. 11. 1875 Dne 17. listopadu se narodil v Ivančicích Jakub Svoboda, insitní umělec, malíř, písničkář, modelář, fotograf, hudebník, svérázná postava Ivančic, všeobecně nazýván "umělec". Své dílo o něm napsal i Jan Skácel a našeho umělce nazval jako Henri Rousseau z Ivančic .... (celý článek) 13. 11. 1957 13.listopadu 1957 si po úmrtí prezidenta A. Zápotockého město zopakovalo podobnou tryznu jako před 4 lety při smrti K. Gottwalda, včetně rozměrného kenotafu na Palackého náměstí před budovou MNV. 12. 11. 1935 12 listopadu roku 1935 vyjela parní lokomotiva na trať Dolní Kounice-Ivančice-Oslavany naposledy. Trať byla poté prohlášena za vlečku a 18 zaměstnanců dráhy bylo propuštěno. Ladislav Vašek, ivančický kronikář, později napsal: "koleje rezavějí a osobní i nákladní vozy místní dráhy nečinně stojí u opuštěné nádražní budovy". 7. 11. 1938 7. listopadu 1938 bylo 51 břeclavských židovských uprchlíků převezno do Ivančic a ubytováno v táboře pro židovské uprchlíky, zřízeném v dvorní budově bývalé Sinaibergerovy koželužny. O zřízení židovského uprchlického tábora v Ivančicích se velmi zasloužil představený ivančické náboženské obce Mořic Goldmann. Do tábora přicházeli židovští běženci nejčastěji jen s tím, co měli na sobě. Ivančický kronikář k tomu poznamenal, že mnozí z nich jsou zámožní, ale nyní nemají ani nutného prádla. 5. 11. 1987 Vzácná návštěva poctila 5. listopadu základní školu Na Brněnce. Známí olympijští vítězové z Helsinek v roce 1952, manželé Dana a Emil Zátopkovi se přijeli podívat na tradiční lehkoatletické soutěžení mezi školáky z Ivančic a slovenskou družební školou z Malacek. 5. 11. 1918 Starosta Kočí svolal slavnostní schůzi obecního zastupitelstva, jehož členové se 5. listopadu sešli "černém slavnostním úboru v určenou dobu". Josef Kočí demonstroval sympatie k novému státnímu útvaru krátkým projevem. Členové zsatupitelstva odměnili jeho řeč bouřlivým potleskem a provolávání slávy. 3. 11. 1918 Spontánnost a radost lidí ze získané národní svobody dostoupila vrcholu 3. listopadu. V onen den se na ivančickém náměstí shromáždilo velké množství občanů a "též vojsko z rekonvalescentů s českým již velením". Manifestanti na náměstí sňali tabulku s nápisem "Náměstí Františka Josefa" a na její místo usadili tabuli s původním pojmenováním "Náměstí Františka Palackého". 1. 11. 1944 Od 1. listopadu 1944 se musely hlásit na na pracovních úřadech všechny ženy od věku 18 do 50 let. 1. 11. 1855 1. listopadu 1855 se v Ivančicích narodil Guido Adler, významný hudební vědec. Působil na vídeňské univerzitě jako profesor. Spoluzakládal a řídil periodika Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft a od roku 1984 edici Denkmäler der Tonkunst in Österreich. Své paměti uložil v knize Wollen und Wirken. Po obsazení Rakouska mu bylo z rasových důvodů zakázáno publikovat. 29. 10. 1883 Ředitelem obecné a měšťanské školy v Ivančicích byl k 29. říjnu jmenován František Charvát. Do Ivančic přijel v době, kdy česká politická reprezentace získala a zhodnocovala převahu ve vedení města. František Charvát posléze působil v Ivančicích 15 let a za tu dobu si získal respekt a uznání ivančických obyvatel. Kromě úspěšného vedení obecné a měšťanské školy se Charvát aktivně účastnil společenského života a dění ve městě. Především působil v ivančickém hudebním světě jako sbormistr pěveckého spolku IVAN. 27. 10. 1991 V květnu 1991 byla zahájena generální oprava 14 kapliček křížové cesty ke kostelu sv. Jakuba. Již 27. října byla obnovená cesta slavnostně vysvěcena biskupem brněnské diecéze Vojtěchem Cikrlem. Na této opravě se podílelo mnoho ivančických a věřících občanů, ať už finanční nebo materiální pomocí. 25. 10. 1884 Představitelé města na schůzi konané 25. října jednoznačně přijali usnesení, aby " ... pokračovací škola v městě Ivančice spojená s měšťanskou školou co nejdříve zřízena byla". Jednalo se zřízení "pokračovací" průmyslové školy, pro chlapeckou měšťanskou školu - pro učňovský dorost, která by budoucí řemeslníky zdokonalovala v počtech, účetnictví, technickém kreslení a rýsování. 24. 10. 1992 Ve dnech 23.-25. října 1992 proběhly velkolepé oslavy 780 let města Ivančice. S velkými obavami sledovali tehdy občané jednání o uvažované výstavbě spalovny průmyslových a toxických odpadů v Oslavanech. Odmítavé stanovisko vyjádřilo přes 5 000 občanů z Ivančic a okolí svými podpisy. 20. 10. 1928 Proběhla ustavující schůze nově založeného spolku v Ivančicích sdružující důstojníky československé armády. Předsedou byl zvolen kapitán v záloze, ivančický veterinář Vojtěch Helcelet. 18. 10. 1968 Novým předsedou Městského národního výboru byl zvolen Vladimír Hofman. 9. 10. 1929 Vladimír Menšík, jeden z nejpopulárnějších českých herců se narodil 9.10. 1929 v Ivančicích. Více informací najdete zde. 8. 10. 1623 Ivančice byly okupovány uherským vojskem. Velitel Peter Chiaklo vyzval Ivančice dvěma dopisy z 8. a 10. října 1623, aby se vzdaly a vyplatily 8 000 výpalného. Později se Lichtenštejnovi zdálo, že město se poddalo až příliš ochotně, ačkoliv se jeho představitelé omlouvali tím, že museli svoji jedinou ochranu, mušketýry, poslat na Krumlov. Paradoxně tedy doplatilo město na svoji nechuť bránit se. Nový majitel Ivančice potrestal tím, že odňal mnohé výsady - například vařit pivo a mít lihovar. 6. 10. 1626 Město Ivančice bylo poničené krutou třicetiletou válkou. Do tohoto období spadá též počátek rozhodné rekatolizační akce, zahájené dne 6. října 1626 misií brněnských jezuitů, tentorkát provázenými dvěma krumlovskými komisaři Janem Katarinem z Kataru a Janem z Tamfeldu. 4. 10. 1894 Čtvrtého října roku 1894 bylo v Ivančicích slavnostně zahájeno vyučování v ústavu pro neslyšící mládež. 1. 10. 1932 Městské zastupitelstvo pověřilo Ladislava Vaška vedením městské pamětní knihy od 1. října 1932. Ladislav Vašek byl výraznou osobností ivančického kulturního dění a řídící učitel. 1. 10. 1917 1. října 1917 se narodil OTTO ŠACHER, absolvent Vojenské akademie v Hranicích a předválečný poručík 10. pěšího pluku v Brně. Za 2. světové války získal hodnost kapitána a za prokázané hrdinství obdržel francouzský řád čestné legie, sovětský Řád Rudého praporu, Čs. válečný kříž 1939-1945 a mnoho jiných vyznamenání. 30. 9. 1805 Za Karla III. z Lichtenštejna postihly Ivančice důsledky napoleonských válek. 30. září 1805 pochodovali Rusové přes Brno směrem na jih. Ivančice však nebyly na hlavním směru francouzského postupu. Více dalších událostí, které se Ivančic bezprostředně dotkly v tomto roce, přinese měsíc listopad. 28. 9. 1937 28. září 1937 se uskutečnilo slavnostní a velkolepé odhalení pamětní desky ivančickému rodákovi, historikovi Václavu Novotnému a jeho otci. Na slavnostním shromáždění při odhalování pamětní desky byli "přítomni činně zástupcové universit a učeného světa vůbec ..." a "jméno Ivančic zazanělo celým národem ... tiskem obrazem a rozhlasem rozšířilo se celou republikou". 27. 9. 1903 Za významnou a rozsáhlou akci ivančických sociálních demokratů v době před 1. světovou válkou lze považovat jimi uspořádaný tábor lidu, který svolali na neděli 27. září 1903 na podporu a prosazení všeobecného hlasovacího práva. Kromě otázek spojených se spravedlivějším volebním řádem se tehdy na Záloženském náměstí vyjadřovali sociálně demokratičtí řečníci i k problémům starobního pojištění či k otázkám souvisejícím s vojenskou službou. 26. 9. 1894 26.9. 1894 se v Ivančicích narodil Theodor Kilian - esperantista, překladatel, propagátor a organizátor. Vydal několik učebnic esperantskou čítanku, slovník a jiné. Za okupace zapojen v odboji, po válce vyznamenán. Zemřel 3.7. 1978. 20. 9. 1918 Dne 20. září 1918 se ve Slezské Opavě narodil Miloš Knorr, generál major a válečný veterán. Své mládí prožil v Ivančicích a studoval na ivančickém gymnáziu. V létě 2004 mu bylo předáno čestné občanství města Ivančice. Více informací o jeho životě najdete zde. Vážený pane generále, dovolte, aby Vám i ivančický informační portál touto cestou popřál k Vašim narozeninám hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v osobním životě do dalších let. 20. 9. 1278 V ivančickém ležení, možná lehce opevněném, zřejmě probíhala prvá jednání o státoprávním uspořádání po smrti českého krále a Rudolf zde vydal privilegia moravským městům, která mu složila v nové situaci hold. Konkrétně šlo o Olomouc, pro který byla listina vydána 20. září 1278 IN CASTRIS APUD IWANSCHICZ, tedy v opevněních u Ivančic. 19. 9. 1945 19.-22. září 1945 proběhly oslavy 25 let skautského hnutí v Ivančicích. Junácká organizace po 2. světové válce v Ivančicích obnovila činnost jednoho dívčího a čtyř chlapeckých oddílů a dvou roverských družin. Vedoucím v té době byl Josef Brychta. 17. 9. 1845 Dne 17. září 1845 navštívil Ivančice arcivévoda František Karel. Město bylo slavnostně vyzdobeno a nechyběla ani školní mládež, cechy pod svými korouhvemi a představitelé církve a města. Arcivévodovi byly předány česky psané básně popisující významné události z městských dějin. 16. 9. 1923 Dne 16. září 1923 se konaly v celé republice komunální volby, které pro Ivančice znamenaly ukončení půlročního správního provizoria. Ve volbách do třicetičlenného ivančického zastupitelstva tehdy zvítězila komunistická strana, která získala deset mandátů, tedy třetinu "křesel" v obecním zastupitelstvu. Uvedené výsledky mimo jiné zřetelně ukazovaly naprostý neúspěch ivančických sociálních demokratů. Bez nadsázky lze hovořit o propadu této ještě nedávno nejsilnější strany, která v obecním zastupitelstvu nezískala ani jeden mandát. Pokles preferncí sociálních demokratů a přechod větší části jejich voličské i členské základny směrem ke KSČ měl v polovině 20. let obecnou platnost. 15. 9. 1935 15. září 1935 na shromáždění asi pěti set občanů demonstrujících na ivančickém náměstí proti drahotě, předák ivančických sociálních demokratů Antonín Šturma vznesl kromě požadavku opětovného rozšíření ivančického gymnázia též požadavek ponechání a postátnění místní dráhy. 15. 9. 1919 Starostou, byl 15 září 1919, zvolen devatenácti hlasy sociální demokrat Hubert Martínek, který se tak stal prvním poválečným ivančickým starostou. 12. 9. 1995 Dne 12.9. 1995 nás navždy opustil Josef Husák - pedagog, kulturní a muzejní pracovník, propagátor historie a krás města. 10. 9. 1382 Od roku 1380 došlo k bojům mezi o vlastnictví Ivančic mezi markraběty Joštem a Prokopem. V roce 1382 bylo konečně dosaženo smírčí dohody. Ivančice Prokop vrátil Joštovi, za určitou peněžní náhradu. Z 10. září 1382 pochází prvá dochovaná listina vlastního města, kterou rychtář a konšelé pod městskou pečetí po propuštění z poddanského poměru k markraběti Prokopovi slíbili věrnost markraběti Joštovi: "My podepsaní rychtář a přísežní radní, kteří nyní jsou nebo časem budou, i celá obec města Ivančic vyznáváme veřejně tímto listem za nás, naše dědice a potomky všem, kdo ho uvidí nebo budou slyšet číst, že náš urozený kníže, náš milý milostivý pán markrabě Prokop Moravský zprostil toho slibu a přísahy, kterou jsme mu byli zavázani, a odkázal nás v té věci na urozeného knížete pana Jošta, markabího a pána Moravy, svého bratra a našeho milého pána milostivého. Proto jsme za nás, naše dědice a potomky slíbili a se vztyčenými prsty odpřísáhli při všech svatých, že svrchu uvedenému našemu milému, milostivému pánu markrabímu Joštovi chceme a máme býti poddaní, věrní a poslušní, a že ho dokud žít bude považujeme za svého pravého, řádného a přirozeného pána a nikdy jinak, a že proti němu nikdy nebudeme činit tajně ani zjevně, nýbrž k jeho prospěchu napomáhat a od škod odpomáhat , jak se na věrné a poctivé lidi vůči jejich dědičnému pánovi sluší. Na potvrzení a pravé svědectví jsme přivěsili městskou pečeť. Dáno na první středu po svátku Narození Naší Paní, v roce po narození Krista třináctistém a osmdesátém druhém". 9. 9. 1927 Dne 9.9. 1927 se narodil Jaroslav Matějka, spisovatel a autor monografií, beletrií, televizních seriálů a filmů. Z paměti diváků nevymizí asi hlavně zfilmovaný "Náš dědek Josef", točený také v Ivančicích. Jak krásně znějí slova z úst "našeho dědka" psané dialektem, jako např.: "Já se polepčim, až se všichni pohoršijó, - pak mě to lip pude", nebo " venohrado se držel jak hovno košile", či: " krásné bévá člověku chvilu, blbé až do smrti" a další z jeho šprochů: "Chudé bét a eště smutné, to ani Pámbu nežádá" ... 8. 9. 1627 Kruté období třicetileté války bylo spojeno s rekatolizační akcí. 9 předních představitelů města v čele s purkmistrem Tomášem Jelínkem bylo uvězněno, aby byli opět přivedeni k pravé víře. Dne 8. září 1627 se tito přední mužové odřekli své staré víry a brzy po nich následovali další. 7. 9. 1930 Den, po slavnostním otevření novostavby školy "Na Brněnce", se v neděli 7. září 1930 do Jubilejní školy T.G. Masaryka nastěhovalo 111 žáků chlapecké měšťanky, 62 žákyň měšťanské školydívčí a 318 děvčat obecné školy dívčí. 6. 9. 1401 Ze 6. září 1401 pochází nejstarší známá česká listina v ivančických dějinách, vydaná markrabětem Prokopem pro vladyku Petra z Vratišova. Markarbě Prokop, dal manský dvůr před Ivančicemi se dvěma poplužími, rybáři, rybolovem, se sítěmi i s jinými lovy, robotním plátem tří hřiven ročně a jinými majetky a užitky vladykovi Petrovi z Vratišova. 6. 9. 1978 Dne 6. září 1978 udělilo MěNV Ivančice čestné občanství vynikajícímu herci a rodákovi Vladimíru Menšíkovi. 5. 9. 1866 Poslední pruští vojáci odpochodovali z Ivančic 5. září. Městský pokladní Filip Kulda doslova uvádí: " ... bis zum gänzlichen Abmarche den 5. September". Ausweis über die Bequartierung und Verpflegung der köngl. preusischen Truppen .... Jejich odchod však obyvatelům našeho města nějak významnou úlevu nepřinesl. Do ivančických domů vstoupil nepřítel o poznání tišší, leč nebepečnější a ničivější. Byla jím pruské vojsko doprovázející nemoc - obávaná cholera. Denně na toto průjmové onemocnění umíralo až 17 lidí. Přes četná sanitární opatření, jakými byl například zákaz pořádání trhů, se podařilo nebezpečnou epidemii cholery zdolat až v půli října. 4. 9. 1866 Františka Kulková, znásilněna 3. září 1866, celou událost popsala před ivančickými pány radními. Do protokolu 4. září uvedla: "Já jsem šla někam po práci, a když sobě jsem šla pro niti, tak mě na cestě chytil jeden pruský voják, a vedl mě do kasárně, a tam se více vojáků sehnalo a dávali se do mne. Já jsem se bránila a když jsem se ubránit nemohla, tak jsem jejich žádostem podlehnout musela, já za to nemůžu a jsem nevina." Radní ji pak postrkem odeslali do její domovské obce. 3. 9. 1866 Hrubé chování pruských vojáků (krádeže, krvavé excese) v Ivančicích vyvrcholilo znásilněním. Svobodná třiadvacetiletá nádenice Františka Kulková z Hermannšlaku byla proti své vůli odvedena do pruského ležení v ivančické "kasárni" a tam znásilněna. 3. 9. 1922 Slavnostního otevření se dočkala nově vystavěná budova sokolovny. Vyzdobené Ivančice přivítaly velké množství hostů - převážně Sokolů. Téměř tisícovka jich kráčela v průvodu za zvuku řízné hudby a jásotu přihlížejících obyvatel města. 2. 9. 1872 Byla otevřena 1. třída měšťanské školy, kterou navštěvovalo 39 žáků, do obecné školy docházelo 626 dětí. V době založení měli v obecním zastupitelstvu většinu němečtí obyvatelé, a to sehrálo roli při "proněmecké" orientaci ivančické měšťanky. 1. 9. 1944 Z nařízení protektorátní vlády o uzavření všech muzeií bylo také uzavřeno ivančické muzeum. Zamýšlené oslavy 50. výročí, jejichž součástí měl být muzejní sjezd, tudíž nemohly proběhnout. |
© Město Ivančice, webmaster: Ing. Bohumil Smutný B.A. Všechna práva vyhrazena.