Na
počátku dubna 1945 začala vojska 2. ukrajinského frontu maršála
R.J. Malinovského druhou fázi bratislavsko-brněnské operace.
Úspěšně postupovaly údolím řeky Jihlavy. Kolem 4. hodiny
ranní 18. dubna vyjely první hlídky z Medlova proti proudu
řeky Jihlavy. Za nimi postupovaly jezdecké oddíly, které projely
přes Němčičky, Bratčice, Mělčany, po deváté hodině pronikly
i do Dolních Kounic a Moravských Bránic, aniž by narazily na
vážnější odpor. V Ivančicích od rána hlídkovaly dva německé
obrněné vozy v Kounické ulici, které vyjížděly na průzkum až
ke Stříbskému mlýnu a jeden tank v ulici V olších. Kolem desáté
hodiny byl vyhlášen letecký poplach - sovětské bitevní letouny
bombardovaly již zničenou radarovou stanici v Budkovicích. Na
město začaly dopadat dělostřelecké granáty a zasažené hodiny
na věži kostela se zastavily v 10. 55 hodin. Právě v té chvíli
se ve směru od Dolních Kounic objevili první kozáci na koních
a začali pronikat do ulic.
Palackého náměstí za začátku 40. let. V některých oknech je
vidět písmeno "V" (Viktoria) nacistický symbol vítězství
v boji o "novou Evropu", kterým musely být v červenci
1941 označeny veřejné budovy v celém protektorátu.
Německé obrněné vozy ještě vystřelily
po blížících se jezdcích, ale pak se otočily a rychle odjely
směrem k Oslavanům. Bez výstřelu zmizel i tank z ulice V olších.
To už do města proudily zástupy vojáků, přijíždělo dělostřelectvo
a několik samohybných děl. Ivančice byly svobodné. Na ulice
se z úkrytů a sklepení vyhrnuli lidé, kteří rudoarmějce bouřlivě
vítali. Kozáci však ještě pokračovali v rychlém postupu - po
13. hodině dorazili do Neslovic a k večeru obsadili za přispění
41. gardové tankové brigády Tetčice. Dospěli až k osadě Kývalka
u důležité silnice Brno - Jihlava - Praha. Tímto smělým útokem,
při kterém postoupila o 20 km, vytvořila 13. gjd na úseku Ivančice
- Neslovice - Tetčice ucelenou linii a podle koncepce vrchního
velení zajišťovala bezpečnost sovětských vojsk, nastupujících
na Brno.
Jízdní hlídka 13. gardové jezdecké divize vyjíždí 18.4. 1945
Krumlovskou ulicí z Ivančic na průzkum za řeku Jihlavu. Foto
Hugo Slovák.
V
prvních hodinách po příjezdu Rudé armády /RA/ se v Ivančicích
ujal moci revoluční národní výbor /RNV/, složený ze zástupců
KSČ, lidové a národně socialistické strany. Předsedou se stal
bývalý starosta Antonín Šturma, dalšími členy pak Karel Špatný,
Jan Obhlídal, František Vyhnálek, Adolf Sedláček, František
Veselý, Osvald Kapler, Květoslav Hemelka, Jan Merlíček, Augustin
Bartejs, Vladimír Dostál a Alois Feith. RNV stál od začátku
před řadou problémů: nejdříve bylo nutné zajistit ubytování
a stravu pro sovětské vojáky. Koně se umísťovali do dvorů, hlavně
na dvůr domu pánů z Lipé. Ve skladech Hospodářského družstva
a Zádruhy naštěstí nacisté nestačili zničit nebo odvézt množství
obilí, potravin a sádla, které nyní přišly vhod. Zásobování
se muselo samozřejmě organizovat i pro civilní obyvatelstvo
a RNV začal v následujících dnech vydávat vlastní potravinové
lístky (na období od 30. dubna do 27. května 1945). Večer 18.
dubna dorazil genmjr. Bělousov se svým štábem, který se usídlil
v Besedním domě a důstojníci se ubytovali v lepších bytech.
První noc se v osvobozeném městě oslavovalo a mnohdy velmi rušně:
"Lid z radosti napájí vojsko vínem a častuje je vším,
co má po ruce. Ale první noc svobody nebyla klidná. Mnozí vojáci
se napili a chtěli se v noci pobavit."
Sovětské samohybné dělo SU-76 na Krumlovské ulici 18.4.
1945. Foto Hugo Slovák
Ráno
19. dubna přeletěla nad městem dvě německá letadla, po
kterých střílela ze Záloženského náměstí a z Široké ulice ruská
protiletadlová děla. Obyvatelé si tak záhy uvědomili, že válka
ještě neskončila. Divize se probila do města jako předsunutá
jednotka bez větších zásob a hrozil protiútok Němců, kteří byli
stále např. v Moravském Krumlově, Oslavanech, Dolních Kounicích,
Zbýšově a v Rosicích. V okolí operovaly roztroušené zbytky německé
divize pancéřových granátníků "Feldherrnhalle 1" jednotky
6. a 16. pancéřové divize, části 46. a 711. pěší divize, 21.
policejní pluk SS Volkssturm a další. Sovětská divize se tak
ocitla v obklíčení. Hlavně ze sousedních osad proto lidé ve
strachu opouštěli své domovy a s ranci a dětskými kočárky, naloženými
svým majetkem, se stěhovali do lesů. Většina občanů však zůstala.
V dopoledních hodinách 19. dubna byl na silnici nad Němčicemi
smrtelně zasažen poštovní úředník z Ivančic Alois Jindra. Osudný
výstřel vypálila od němčické hasičské zbrojnice osádka sovětského
protitankového děla, kterou zřejmě na dálku spletla pošťácká
uniforma.
Sovětští důstojníci na zahradě u Kaplerů v Růžové ulici.
Partyzáni
ve spolupráci s RNV provedli zajištění místních Němců - muži
šli do vězení, ženy a děti byly internovány v orlovně. Genmjr.
Bělousov pamatoval na rozkaz maršála Malinovského: "Gorod
Ivančice děržať na smerť"'a rozhodl se vybudovat
kolem města kruhovou obranu. V ústavu pro hluchoněmé děti zřídil
plk. Sidělnikov pozorovatelnu a odtud řídil palbu minometných
a dělostřeleckých baterií. K budování zákopů a palebných postavení
chodilo rudoarmějcům pomáhat denně 700 místních mužů. Nezvyklou
pomoc ve zpravodajské službě přišli RNV a sovětskému velitelství
nabídnout také členové ivančického spolku chovatelů poštovních
holubů. Malé opeřené posly pak vskutku s úspěchem využívaly
sovětské jízdní hlídky při průzkumných akcích v okolních lesích.
Velitel
13. gjd měl zprávy o působení partyzánské jednotky v okolí a
19. dubna vyslal do lesních úkrytů u Biskoupekmjr. Fesenka,
aby zjistil její početní stav, výzbroj a akceschopnost. Družina
v té době čítala 205 osob včetně zajatců a ruské velení se rozhodlo
využít její pomoci k posílení obrany města. A. Řepka byl povolán
do Ivančic, kde již od dne osvobození sídlil přechodný štáb
družiny v domě Okresní hospodářské záložny na Palackého náměstí
č.13. Porady s velitelstvím divize se kromě A. Řepky zúčastnil
i npor. Albín Hejtmánek předseda RNV A. Šturma. Úkoly pro družinu
Josefa Hybeše se daly shrnout do tří hlavních bodů: bránit spolu
se sovětskými vojáky postavení na linii Ivančice-Rosice, provádět
nepřetržitý průzkum v týlu nepřítele a narušovat jej, v neposlední
řadě také sjednotit postup a činnost všech partyzánských jednotek
v okolí. Po příchodu vojsk Rudé armády totiž vznikaly živelně
odbojové skupiny v Tetčicích, Neslovicích, ve Zbýšově, Padochově,
Němčicích, Alexovicích, Oslavanech a v dalších místech. Celkem
působilo po 18. dubnu na obou stranách fronty 48 skupin. Proto
také genmjr. Bělousov pověřil 20. dubna A. Řepku velením všech
partyzánských jednotek v prostoru vymezeném městy Brno- Ivančice
- Moravský Krumlov - Hrotovice. A. Řepka nejdříve reorganizoval
partyzánský štáb. Ponechal si v něm velení, svým zástupcem určil
Bohumila Jedličku a politickým zástupcem Viléma Rozmarína. Funkcí
náčelníka štábu a jednotlivých oddělení byli pověření aktivní
i záložní důstojníci bývalé čs. armády, např. npor. A. Hejtmánek,
por. Josef Slavík, npor. Jaroslav Drtílek apod. Hlavním úkolem
štábu bylo nadále pro Rudou armádu organizovat rozvědku, hlídky
a strážní služby. V prostoru Biskoupek zůstala asi polovina
původní družiny pod vedením Prokopa Chvátala, která nadále užívala
krycí označení "Les". Sovětští vojáci přivezli 21.
dubna partyzánům do lesního tábora 3 protitankové pušky s municí.
Byla zde umístěna i radiostanice s obsluhou pro spojení s ivančickým
štábem. Mezi 19. dubnem a 8. květnem 1945 provedli partyzáni
v nepřátelském týlu řadu menších či větších bojových akcí.
Zničený německý radar v Budkovicích, květen 1945. Foto: Z. Tkaný
Dramatické okamžiky v Ivančicích
a nejbližším okolí trvaly až do 8. května 1945. Stalo se ještě
mnoho tragických událostí a umíralo ještě hodně lidí, než konečně
přišel dlouho očekávaný mír. Dne 9. května 1945 vyrostla na
náměstí velká tribuna, ze které promluvil A. Šturma a velitel
sovětské posádky. Městská hudba kapelníka Pitrochty zahrála
fanfáry ze Smetanovy Libuše a na závěr shromáždění československou
a sovětskou hymnu. V letech 1939-1945 zahynulo v koncentračních
táborech, padlo v odboji, bylo popraveno nebo zemřelo následkem
bombardování 132 ivančických občanů.
