Ve dnech 30.5. – 7.6. 2005 uspořádala obec Čučice a Mikroregion Ivančicko poznávací zájezd do spřáteleného mikroregionu Azay le Brule ve Francii. Cílem zájezdu bylo každoroční setkání se zahraničními přáteli a udržování kulturních styků. Naše cesta vedla přes několik evropských zemí, kde jsme se také zastavili a jejichž krásy jsme měli možnost poznat – Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Itálie.
Bye, bye, Čučice …
V pondělí, 30. května 2005 v 18:00 vyjíždíme autobusem CK Travel Tišnov směrem na Prahu a Rozvadov. Je nás celkem 50 účastníků – většina je z Čučic a další z celého Mikroregionu Ivančicko (Ivančice, Dolní Kounice atd.). Hlavním organizátorem zájezdu je pan starosta Čučic a předseda Mikroregionu Ivančicko - Peter Pollák. Od CK Travel Tišnov s námi jede také průvodce pan Ing. Zdenek Muzikant, který nám celou cestu bude vyprávět zajímavá a poučná fakta vztahující se k oblastem, kterými budeme projíždět. Jako překladatelka a znalkyně francouzského jazyka jede profesorka Cásková. Z MěÚ Ivančice se účastní místostarosta Jaroslav Pospíchal s manželkou, Ing. Coufal (tajemník Mikroregionu Ivančicko a zaměstnanec Odboru regionálního rozvoje) a Ing. Smutný. Vybaveni na cestu jsme opravdu bohatě - čučická mládež si s sebou veze tradiční moravské kroje, nechybí ani hudební nástroje moravské kapely, 4 bečky piva a vše nezbytné k uspořádání hodů.
Ranní Lichtenštejnsko a rozpálené Švýcarsko
Ve večerních hodinách projíždíme Prahou a kolem půlnoci se dostáváme na hraniční přechod Rozvadov. V noci jedeme Bavorskem, z oken autobusu máme možnost shlédnout noční Mnichov. Jakmile se začíná rozednívat (mezi 4-5 hodinou ranní), přejíždíme hranice Německa s Rakouskem a zanedlouho vjíždíme do Švýcarska. Prvním cílem naší cesty je Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska, kde zastavujeme po 5. hodině ranní. Na programu je prohlídka historického centra města, které je v tuto dobu ještě zcela vylidněné.
Obdivujeme centrum Vaduzu. Čisto, útulno.
V Ivančicích by takové šachy přímo na náměstí pravděpodobně nevydržely ani jednu noc ...
Naše cesta pokračuje směrem do švýcarských Alp. Kolem 8. hodiny ranní zastavujeme u nově zrekonstruovaného alpského tunelu San Bernardino. Tento tunel spojuje východní oblast Švýcarska s provincií Tessin. Jeho délka je 6,6 km. Nacházíme se v nadmořské výšce téměř 2.000 m nad mořem a teplota se pohybuje kolem + 5 stupňů.
Před tunelem San Bernardino.
Po fascinující cestě švýcarskými Alpami zastavujeme ve městě Lugano (na hranicích Švýcarska a Itálie) , kde již vládne středomořské podnebí. První zastávkou je čokoládovna ALPROSE, kde absolvujeme exkurzi. Továrna založena v roce 1957 s více než 100 zaměstnanci, se dle svých slov orientuje na „tradici a inovaci“. Vidíme celý výrobní proces kvalitní švýcarské čokolády. Naše kapela se odměňuje českou hudbou, což vzbuzuje pozornost širokého okolí. O hodinu později si prohlížíme centrum Lugána na pobřeží lugánského jezera.
Lugano - finanční centrum, hlavní město kantonu Tessino.
Na pobřeží "Lago di Lugano" - lugánského jezera.
Odpoledne teplota ve stínu dosahuje cca. 35 stupňů a my vstupujeme na výstavu „Miniaturní Švýcarsko“, která prezentuje významné švýcarské stavby a monumenty v miniaturních modelech umístěných v zahradním parku. Nechybí ani jezera, jezdící vláčky, autohavárie na silnicích a jiné realisticky ztvárněné prvky. Vše je v měřítku 1:25.
Miniaturní Švýcarsko, stovky modelů, tisíce rostlin a květin.
Po 16.00 hodině odjíždíme směrem do Itálie a kolem 19. hodiny dosahujeme dnešní cíl cesty a místo našeho ubytování – historické město Aosta, v mostském údolí, které je horskými masivy odděleno od nedalekého Švýcarska a Francie. Opět středomořské podnebí, ale nad našimi hlavami se tyčí zasněžené vrcholky. Po velmi náročném dni absoluvujeme už jen (někteří z nás) prohlídku Aosty a vychutnáváme zaslouženého odpočinku ...
Hurá na Mont Blanc …
Ve středu ráno 1. června projíždíme známým tunelem pod nejvyšší evropskou horou Mont Blanc (délka 11 km) a vstupujeme do Francie, turisticky a sportovně atraktivní oblasti Chamomix. Rozdělujeme se na 2 skupiny. První skupina jede lanovkou na horu Aiguille du Midi (3 842 m.n.m), lístek stojí kolem 30 Euro. Zde se účastníkům naskytuje výhled až do dálky 500 km díky jedinečnému počasí. Druhá skupina se vydává vysokohorským vláčkem na alpský ledovec. Jízdné vláčkem a vstup do jeskyně ledovce stojí 22 Euro. Popisovat zážitky slovy by asi nemělo smysl, nejlépe za vše hovoří fotografie, které si zde můžete prohlédnout …
Cesta vláčkem na ledovec.
Aiguille du Midi (3 842 m.n.m). Ceny obsahovaly "vysokohorskou přirážku"
V odpoledních hodinách odjíždíme opět do Švýcarska, na prohlídku Ženevy. V podvečer opouštíme město a vydáváme se do francouzského Maconu, kde je pro nás připraveno ubytování v (ne)chvalně známých motelích „F1“.
Ženeva
Směrem k našim francouzským rodinám …
Ve čtvrtek 2. června brzy ráno se vydáváme na únavnou cestu přes celou Francii prakticky až na západ. Konečně odpoledne se dostáváme do cíle určení – kolem 15. hodiny se před námi objevuje družební obec Čučic - Azay Le Brule. Po příjezdu je pro nás připraveno srdečné uvítání paní starostové a lehké občerstvení ve formě baget, kozích a ovčích sýrů, sušené šunky atd. V podvečer se rozdělujme do dvojic až čtveřic a čekáme na francouzské rodiny, které si pro nás přijíždějí a odvážejí nás do svých domovů, kde nám po následující 3 dny budou poskytovat ubytování, pohoštění a veškeré zázemí. Po 18:00 se vyrážíme ubytovat. Někteří bydlí „za rohem“, jiní třeba i 15 km daleko. V 20:00 se opět scházíme v kulturním domě. Čtvrtek je zakončen společnou večeří (forma švédských sotolů) a zábavou s Francouzi, kde k poslechu a tanci hraje naše kapela.
Foyer Rural - místní kulturní dům v Azay le Brule, kde probíhala
většina oficiálních akcí (naše přijetí, slavnostní večeře, zábavy, atd.).
Foto z francouzských rodin.
Pátek na pobřeží Atlantiku
Páteční ráno 3. června je ve znamení ochlazení a deště. Na programu máme návštěvu města La Rochelle, které se nachází na pobřeží Atlantického oceánu. Absolvujeme prohlídku překrásného obřího mořského akvária. K vidění jsou snad všechny druhy mořských živočichů – od nejmenších krabů, přes podivné ryby, až po žraloky. Odpoledne trávíme na pobřeží Atlantiku. Mnozí účastníci našeho zájezdu neodolají pokušení a jdou si zaplavat. Když ještě zahraje kapela, Češi se pro místní obyvatele stávají skutečnou atrakcí, která se hned jen tak nevidí. Páteční večer trávíme společně s „našimi“ rodinami a nachystáno je opravdu bohaté pohoštění ve francouzském stylu, nechybí ani archivní vína. Večer se dobře bavíme.
La Rochelle - Akvárium a přístav
Páteční odpoledne na pobřeží Atlantského oceánu
Sobotní hody
Vyvrcholením celého zájezdu je sobota s kulturní programem především v naší režii a velkým překvapením pro Francouze. Ráno nás autobus odváží do jedné z obcí Mikroregionu Azay Le Brule. A copak Čučice pro Francouze připravili? Uspořádali jsme pravé moravské hody. Ženy a dívky ráno začínají péct, čučická mládež se převléká do tradičních krojů, na hřišti máme stánek s českým pivem (čepuje se zadarmo), staví se mája. Francouzi dnes pořádají Slavnosti pečení chleba – jejich jediná tradiční akce v roce, kdy se schází lidé z celé obce ke společné zábavě a pohoštění. Odpoledne hraje kapela, čučická mládež předvádí své dokonalé taneční kreace v krojích, obcházíme domy a nabízíme místním moravské pohoštění. Kolem 16. hodiny program vrcholí proslovy starostů, předáváním cen a dárků. Zábava i oficiální program pokračují celé odpoledne až do pozdních večerních hodin. Češi a Francouzi se společně dobře baví.
Hody v jedné z obcí Mikroregionu Azay le Brule.
Součástí byly slavnostní projevy starostů, předávání dárků a cen. Vše ve znamení česko-francouzského přátelství.
Odpočinková neděle …
Neděle je pojata jako odpočinkový den, dopoledne trávíme s našimi rodinami a máme rozdílné programy. Společně se vydáváme až na zájezd do tzv. „francouzských Benátek“, což je chráněná přírodní oblast s vodními kanály. Projížďkou na loďkách poznáváme přírodu a příjemně trávíme nedělní odpoledne. Po 18. hodině je poslední večeře u našich rodin a večer se koná společný kulturní program Čechů a Francouzů na rozloučení. Teprve zde dochází k opravdovému sblížení. Nicméně, po půlnoci pan starosta Pollák pronesel: „Tříčlenná komise ve složení: Já, Pollák a starosta Čučic demokraticky rozhodla, že v nejlepším je nutné přestat …“. Brzy ráno totiž odjíždíme do Paříže. Kolem 1 hodiny večerní se dostáváme do našich domovů, balíme věci a uleháme k poslednímu spánku …
"Francouzské Benátky", projížďka na loďkách
Slavnostní večer na rozloučenou
Pondělí – Paříž
Ráno se loučíme rodinami a všemi, kteří nás celou dobu hostili a starali se o nás. Bylo to krásné a zážitků, vzpomínek na tyto dny zůstane hodně. Náš autobus v dešti odjíždí směrem na Paříž. Kolem 13. hodiny konečně před sebou vidíme „tu slavnou Eifellovku“ a zanedlouho zastavujeme a vystupujeme z autobusu. Asi za 3 minuty poté se spustí silný liják. Než vytáhneme deštníky (pod jedním nás tísní i 5), jsme "na kost" mokří. Po zběžné kontrole, zda-li nejsme teroristé, vyjíždíme na věž a naskytne se nám fascinující výhled. Ledový vítr nás postupně vysouší. Po překrásné vyhlídce se rozdělujeme na 2 skupiny – tzv. Rychlou rotu a Pomalou rotu. Rychlá rota si klade za cíl co nejrychleji „oběhnout“ všechny pařížské památky a význačná místa. Pomalá rota absolvuje obdobný program, ale ve větší pohodě – projížďkou na lodi po řece Seině. Rychlá rota je složena především z čučické mládeže a jejich průvodkyní se stává paní Cásková. Pomalá rota zahrnuje všechny důchodce, dále čučického starosty, ivančického místostarosty a zaměstnance Městského úřadu Ivančice. Asi ve 21:00 se obě roty potkávají v moderní čtvrti Paříže a opět se rozcházejí každá svou cestou. A jaký byl rozdíl mezi těmito rotami? Zatímco rychlá rota většinou bloudila po městě a v metru, pomalá rota si vše v klidu prohlédla. Po prohlídce večerní a noční Paříže se kolem 23. hodiny shromažďujeme na parkovišti, kam má pro nás přijet autobus. Marně čekáme … Konečně se dočkáme v 23:30. Ještě si vyfotíme osvětlenou Eiffelovku v noci a vyrážíme na cestu domů.
Deštivá Paříž ...
Úterý – doma dobře, ve Francii nejlíp, nebo naopak?
Do Čučic přijíždíme v úterý, 7. června 2005 v 18:30. Loučíme se a vzpomínáme na vše, co jsme prožili. Všichni jsme dorazili ve zdraví a zážitků je hodně. Děkujeme starostovi Čučic Peteru Pollákovi za skvělou organizaci zájezdu.
A co říci na závěr? Ještě jednou díky všem organizátorům, ale i účastníkům za velmi dobrou a přátelskou atmosféru po dobu celého zájezdu. Osobně se domnívám, že účel cesty byl splněn „na výbornou“ – Čučice připravily francouzům nezapomenutelný kulturní program na vysoké úrovni, přiblížili jim naše tradice, skvěle prezentovali nejen Mikroregion Ivančicko, ale i celou Českou republiku. Na úrovni osobních vztahů mnozí navázali nová přátelství a i přes jazykové bariéry poznali, že oba národy jsou si velmi blízké. Věřím, že spolupráce mikroregionů se bude dál úspěšně rozvíjet a bude mít přínosy pro každého z nás.
Text: Ing. Bohumil Smutný
Foto: Ing. Bohumil Smutný, Peter Pollák
